Já se tak vždycky těším na Vaše počteníčko. Protože je to vždy počteníčko, a je jedno jestli u toho mi kanou krokodýli slzy nebo se směju jak "ichtyl" A ukrutně se těším na Vaši knížku!!!!!!! Co se týče kamenů a stromů, jste o několik levlů výš. A tiše Vám závidím, ale snad se k tomu taky dohrabu. Posílám horoucí objetí a DĚKUJI

Tak to mám radost, že Vám dělám radost🎈❤️ Vždycky si představuji lidi, kteří mě čtou a jestli se smějí, nebo dojímají. A když už znám jejich tváře, protože mi napíšou, mám radost dvojitou. Moc Vás zdravím, Sašo a přeji hezké dny🦅🍀

Ach jo, nádherný příběh.

Nedávno se mi stala zvláštní věc. Vzala jsem do ruky kámen a skoro se mi zastavilo srdce a musela jsem ho rychle položit zpátky do krabičky. Byl to chrysotil a prý je to kámen šamanů. Teď sbírám odvahu jít se ho znovu dotknout a pokusit se zjistit, proč tak na mě působí.

asi Vám ukazuje, že je něco v nepořádku, nedostatek sebeúcty, nebo Vámi někdo manipuluje. Řekněte mu, že o tom víte a zkuste znovu Posílám pozdravy, Zdenko.

Danko, dnes jste mě pro změnu rozesmutnila. Ale příběh je to krásný a pěkně napsaný. Děkuji

Je potřeba se alespoň občas malinko dojímat❤️🦅 Hezké dny, Jarmilko🍁🍂🍁

Danko, jak píšete, i takové příběhy jsou potřeba, ale jako s šafránem ... ! Příště už zase něco veselejšího. Díky moc a těším se 🦅❤️

Mně se někdy psát vesele nechce, protože ne vždycky jsem veselá. Ale je fakt, že je to málokdy. Posílám pozdravy, Dalibore

Jednou jsem tu díru do hrudi viděla a úplně mě to ochromilo, obzvlášť u matky to pro Kala muselo být srdcervoucí.

Kvalita života nad neúměrným prodlužováním.

Děkuji za příběhy.

Také si myslím, že kvalita života by měla být víc, než prodlužování za každou cenu. Stačí se podívat na LDN, je to něco tak příšerného, že by člověk brečel. Posílám pozdravy, Karolíno.

Přesně tak. Děkuji, také pozdravuji 😊

Nezlobte mě. Zase mám o čem přemýšlet a to, jak víte, bolí. Zase si to budu večer v duchu představovat. Těším se na Váš další článek.

Já jen chci, aby si lidé zase vzpomněli, že jsou lidé. Aby v nich zarezonovaly obyčejné, lidské příběhy❤️ A jestli se mi to povedlo alespoň u jednoho, budu šťastná, Ivo🦅🦅🍁🍂🍁

U dvou ❤️

Paráda 🦅❤️

Myslím, že se Vám to povedlo i u takového ignoranta jako jsem já. U Vašich článků se dobře přemýšlí i sní.

❤️🎈❤️

Danko, já jen neměla slov. Ale krásně napsané.

Neboj, já už u tebe poznám, když nemáš slova❤️🦅❤️

Tak jsme obě zas na Titulce, drahá.

skoro to vypadá, že píšeme ve dvojici

Budou to 4 roky, kdy zemřela má kamarádka na rakovinu, dva dny před Vánoci. Jak měsíc před smrtí jsem ji navštívila v nemocnici a ona říkala tak smířeně, že déle, jak dva měsíce tady nebude. Bylo jí 41.

Pořád stejně hrozně dobré :-) Docela by mne zajímalo, jestli jste ve skutečnosti ošklivej, starej, tlustej chlap a všechno je to jenom fikce nebo kdo vlastně jste. :-) Každopádně to je ale asi úplně jedno. Duši máte krásnou.

🤣🤣 to jste mě pobavil. Na jaře vyjde knížka, tak se můžete těšit, a smlouvu jsem podepsala opravdu já📖✏️ A máte pravdu, ať jsem kdo jsem, hlavně, že si počtete a máte hezký pocit u srdce ❤️ Posílám pozdravy 🍁🍂🍁

ne každý to zažil, ne každý to pochopí, ale potkat to může kohokoliv.

U nás doma v kuchyni na válendě, dožívali nejbližší příbuzní. Jednou jsem řekla prababičce: "Babi, jestli je něco potom, přijď mi to říct." Tak prý jo, jestli to půjde." A já se zalekla: "Radši ne, já bych to vážně neunesla." Ale byla jsem ještě holka, dnes bych to unesla.

teoreticky je člověk připravený na spoustu věcí, ale stejně, když se něco konkrétního děje, tak buď reaguje podvědomně nebo ne, ale je to docela pecka mezi oči větší tím víc, čím jsou si lide bližší.

Ale jako zatím vše od vás, moc hezky napsané a podané. Díky

Moje maminka umírala dlouho. Nebylo to vůbec nic jednoduchého, obzvlášť pro tátu. Věděli jsme, že se to nezlepší, naopak to bude stále horší. Sám jsem se před sebou styděl, když jsem se přistihl při tom, když jsem si říkal ať už to skončí. Hrozné. Dodnes to mám v hlavě.

Já vždycky obdivuji, jak jsou někteří /umírající i ti okolo/ stateční. Chce se mi z toho brečet vždycky Moc ráda si čtu knížku Návrat ze zítřka, nějak zvláštně mě to uklidňuje. https://www.alza.cz/media/navrat-ze-zitrka-d7066607.htm

Opět jeden krásný příběh přímo vyvěrající z Vaší temné duše a laskavého srdce.

díky Jaroslave

To jste mi tím Vaším příběhem připoměla moji vlastní vzpomínku z doby, kdy mi byly asi 4 roky.

Jsem původem z jižní Moravy a bylo u nás dobrým zvykem, že rodinní příslušníci na sklonku svého života dožívali doma, mezi svými. A tak moje tenkrát 91 letá prabábinka, již fyzicky dost nemohoucí, ležela na své poslední posteli v pokoji a mne tam nechali s ní. Nejspíš pro případ, kdyby s jedním z nás něco bylo, tak ten druhý přivolá babičku, která zatím vařila v kuchyni. Bábince to stéle ještě myšlenkově dobře pálilo a většinu doby mi - mrňousovi něco vyprávěla. No a najednou se na nějakou delší chvíli odmlčela. Samozřejmě mi její hlas chyběl a tak jsem zouzal - babi, ještě něco povídej. Když jsem zouzal už dostatečně dlouho, tak na mne bábinka kývla prstem, ať se k ní nakloním, a při tom povídá - řekni komín. Já, dítko důvěřívé, řekl slůvko komín. Bábince radostně zablýsklo v očích a hned mi na to odpověděla - "onvoh (pozpátku prosím) ti povím". No to zase zablýsklo v očích mě a hned jsem běžel do kuchyně za babičkou - babi, řekni komín. No babička mi vyčinila, že to se neříká a ne že to povím mámě. A potom ještě vyčinila bábince, co že to toho kluka učí. A když přišla domů mamka z práce, tak ode mne samozřejmě také uslyšela - mami, řekni komín - no a už jsem jednu měl. Tak Vám mnohokrát děkuji za připomenutí této mojí vzpomínky na bábinku a opět Vám přeji vše dobré.

To jste mě rozesmál bábinka měla smysl pro humor, a jak si to dobře pamatujete To je něco jako zatáhni mě za prst

Kalův kamínek jsem potřebovala pro maminku. S tatínkem jsme marně hledali, jak jí pomoci. Trvalo to bolestně dlouho.

Je to těžké, ale důležité je, zvládnout to se ctí. Posílám Věrce pozdravy

Pěkně napsáno. Kalovo jednání nakonec pochopili a odpustili mu, ale otázka je, jestli si z něj vzali příklad. Nejspíš ne, protože ono to není tak jednoduché.

Každý si z příběhu veme to, co je blízké jeho srdci. Každý to má jinak. Posílám pozdravy, Milane

Nádherný příběh Danuš, děkuji a přeji hezký adventní čas! Jestlipak tohle indiáni znají?

Také přeji hezké dny, Horste Ne, indiáni advent neoslavují.

Tyhle příběhy jsou balzámem na duši.

A to jsem se dlouho rozmýšlela, zda ho budu publikovat. Většinou se snažím bavit, ale někdy je i tohle potřeba

Obojí umíte velmi dobře.

Pěkný příběh.

díky Martine

Opět karma.