Moje maminka umírala dlouho. Nebylo to vůbec nic jednoduchého, obzvlášť pro tátu. Věděli jsme, že se to nezlepší, naopak to bude stále horší. Sám jsem se před sebou styděl, když jsem se přistihl při tom, když jsem si říkal ať už to skončí. Hrozné. Dodnes to mám v hlavě.

Já vždycky obdivuji, jak jsou někteří /umírající i ti okolo/ stateční. Chce se mi z toho brečet vždycky Moc ráda si čtu knížku Návrat ze zítřka, nějak zvláštně mě to uklidňuje. https://www.alza.cz/media/navrat-ze-zitrka-d7066607.htm

Opět jeden krásný příběh přímo vyvěrající z Vaší temné duše a laskavého srdce.

díky Jaroslave

Kalův kamínek jsem potřebovala pro maminku. S tatínkem jsme marně hledali, jak jí pomoci. Trvalo to bolestně dlouho.

Je to těžké, ale důležité je, zvládnout to se ctí. Posílám Věrce pozdravy

Pěkně napsáno. Kalovo jednání nakonec pochopili a odpustili mu, ale otázka je, jestli si z něj vzali příklad. Nejspíš ne, protože ono to není tak jednoduché.

Každý si z příběhu veme to, co je blízké jeho srdci. Každý to má jinak. Posílám pozdravy, Milane

Nádherný příběh Danuš, děkuji a přeji hezký adventní čas! Jestlipak tohle indiáni znají?

Také přeji hezké dny, Horste Ne, indiáni advent neoslavují.

Tyhle příběhy jsou balzámem na duši.

A to jsem se dlouho rozmýšlela, zda ho budu publikovat. Většinou se snažím bavit, ale někdy je i tohle potřeba

Pěkný příběh.

díky Martine

Opět karma.