Jéje, kolikrát mě ta moje „ústnatost“ přivedla do průšvihů! Taková ta chvíle, kdy ve frontě v pultové prodejně zavrčím na dámu, která si dlouho vybírala, co si vlastně chce koupit, ze svého pětiletého já větu „Trhni si už konečně nohou!“ a doma následně dostanu sprcuňk, neboť zpráva o mém extempore se šířila rychlostí světla. Nebo jindy, když... ale o tom zase až někdy jindy.

Chtěla bych říct, že mě to překvapilo 🤣 ale ne, poznám svoje lidi🤣

a přesně takhle na mě působíte a to já miluju my jsme totiž dost podobně trhlá rodina, tyhle záchvaty smíchu dobře znám

A proto si tak rozumíme, Markéto♥️

Děvče milé, my mužský z velké části tomu indiánovi závidíme

Horste, ty nezklameš 🤣 a já ti za to posílám velkou 💋

A já, trouba, beru všechno vážně! Kde bych teď mohla být (ale nestěžuji si ).

Škoda, že jsme nebyly spolužačky, Věrko🌞

I já Tě miluju.

A já tebe víc, Magdi🎈🌞

Při čtení Vašeho článečku jsem konečně pochopil, kde že jsou kořeny tohoto Vašeho psaní. Oči mi tentokrát slzí nikoliv dojetím, jen a jen smíchy. Upgrade 4.0, no to prostě nemohlo dopadnout jinak, to muselo vytrysknout tady do blogu. I když nejsem Vaším spolužákem, tak k hlášce "Spolužáci mě prostě milovali" se z celého srdce přidávám. Miluji tohle vaše psaní a opět Vám přeji vše dobré.

🤣🤣a je to od Vás moc hezké, Jaroslave. Posílám pozdravy 🦋

Sice jsem nevyrůstala v Mostě, ale o 20 km dál, v Žatci, ale jinak... jako malej harant jsem rodině způsobila tolik faux paus... a tolikrát dostala na zadek za nevymáchanou hubu a ta mi zůstala dodnes.

Málem jsem to nepoznala, Šári🤣🤣 ahoooj💋