S těmi postiženými dětmi se to nejspíš skutečně nestalo.

Být to za socíku, dávno by to po Sametu zveřejnil nějaký antikomunista. Být to po sametu, dávno by na to přišel minimálně bulvár.

Jednou jsem o tom četla, že se něco podobného opravdu kolem r.1978 stalo. Experimentálně byly ženám podávány nějaké vitamíny a rodily se postižené děti na Mostecku. Ale nevím, paměť je pěkná mrcha a kdoví jak to bylo, Radime🤣

Jako bych se taky vrátil do dětství, včetně toho úchyla. Ten náš PUDr to dělal na vagónu, když zaváželi uhlí do elektrárny. Já jsem měl dětství navíc obohacené o válečné uprchlíky z Řecka, kterých bylo v naší kolonii zhruba tolik, co Čechů. Dvě hodně rozdílné kultury, ale my děti jsme se snášely bez problémů. A s tím jejich jižním temperamentem se vylomeniny hrnuly jako na běžícím pásu.

To musel být také zážitek dnešní děti jsou o mnohé ochuzeni. Posílám pozdravy, Milane

Dětství, jak má být, plné dobrodružství Já si pořád myslím, jak jsem měla nádherné dětství (také mě trefili cihlou do hlavy, takže možná narazila na nějaký spoj, který špatné vygumoval). Pak jsem si uvědomila, že mě nevlastní staříček - hrobník, nechával stát večer s vozíkem u otevřených hrobů a u márnice... trochu horor.

Krásný blog.

A jak tě staříček posílil, Magdi máloco tě donutí překvapením zamrkat

díky Magdi.

Stehy na tváři jsem neměla, ale o krásný šrám na čele jsem nechtěla přijít. Takový měl i Tarzan, druhá láska mého života po indiánech. No co, šrám je dááávno pryč, teď už jsem jenom krásná.

Záhadné zmizení Vašeho minulého článku je škoda. Zdravím Vás.

Tarzan se mi také líbil a já myslím, že jsme v podstatě všichni v dětství byli takoví Tarzani Posílám pozdravy, Věrko

Měli JEDINÁČKA jako JÁ, Petrušku.

vs

„To není pravda, dostávali JSTE jen, když JSTE si to zasloužili. A bylo to pořád lepší, než abych VÁS mlátila rukou!

Na sestru jsem si musela nešetřit, ta přišla o pár let později 🤣

Danko, kam zmizel blog o nápadníkovi Anežky?

U některých příběhů se stane, že se "někdo" urazí. Takže asi tak. Navíc nešlo odpovídat do diskuze, hlásilo mi to nějakou chybu. Ale četli ho asi všichni, tak dobrý

Také se mi vybavují věci z dětství, na které bych raději zapomněla. Ale ten mozek je sfiňa.

je Šári, akorát někdy ty ostré hrany, trošinku zaoblí.

Danuš, tys tady scházela, hned je tady větší pr... zadek

nevím, prý je to drsné, píšou mi známí ale mně to nepřijde. Posílám pusu

Taky si pamatuji spoustu zážitků, ale neumím je tak krásně popsat jako Vy Danko.

Na to musíte být Jarmilko, správně jeblá posílám pozdravy

Pamatuji si ze svého dětství spoustu drobných detailů, které si nepamatuje nikdo jiný.

Například, že jsme s babičkou čekali na pojízdnou čistírnu prádla. A i když to bylo na začátku května, ten den sněžilo. Stáli jsme ve vchodu do jednoho domu, aby na nás ten sníh nepadal. Byl jsem úplně u vytržení z toho, že v květnu sněží. Pojízdná čistírna, která jezdila každý druhý čtvrtek (ve středu jezdil pojízdný řezník) přijela, babička si převzala vyčištěné věci a vraceli jsme se domů. Do večera sníh slezl.

Mám to pořád před očima, jako kdyby to bylo včera.

Jen si na to kromě mě nikdo jiný nevzpomíná.

ahoj Martine, taky to nechápu Moje máma si třeba pamatuje jen něco. Že tam bydlel pedofil, ale neví, že se oběsil. Prý se odstěhoval. Dodnes vidím pohřebák a havrany.