Když přežili jsme léta telecí a dospěli svým životem až sem,

tak vždy je lepší zůstat nad věcí a občas vzpomenout si jen.

Naštěstí prošli jsem si všichni školním procesem - naučit se správně čtení,

protože bez možnosti přečíst Vaše článečky bychom byli velmi ochuzení.

Dobrý ❤️🤣 vy byste mohl psát i verše na náhrobky 😆

To tedy pedofilovi vas tatinek domluvil hodne dukladne

🤣🤣👋👋

Danko, kdysi jsem psala Nostalgii, vzpomínky na dětství ... a moji dva sourozenci říkali - tak to nebylo, tak se to nestalo. Myslím, že si moje sestra i bratr mohou s vaší matkou podat ruku. Taky si nic nepamatují.

Skvělé povídání.

Díky Zdenko Je to o tom, jak kdo vnímá a jak je citlivý. Já jsem od dětství jak surikata Posílám pozdravy

Být vámi, vydal bych blogy knižně, je to velmi pěkné čtení napsané svěžím jazykem.

díky Jaroslave kniha vyjde na jaře a už teď mě jímá hrůza odpovědnosti

Doufám že po knize o indiánech vyjde další kniha "Z mého dětství".

Já doufám, že ne, Ivane, rodiče se těší stálému zdraví, a taky bych to nemusela přežít Posílám pozdravy.

Vy pamatujete conterganové děti? To bylo na přelomu 50. a 60. let...

Ne, já určitě ne, to tady nadhodil kolega. Jen se o tom asi matky bavily, když jsem byla malá a mně to nějak uvízlo v hlavě. Asi to byl tehdy strašák mezi ženami, asi jako v 90.letech fenomén tajemná sanitka, která jezdila a unasela lidi na orgány.

Dočetla jsem pouze k místu "Katky tatínek" a mám dost. Pokud chcete jako blogerka veřejně "publikovat", ctěte prosím náš mateřský jazyk. Takže Katčin tatínek, jinak je to jako vítězství Pyrhy nebo most Karla. Je mi líto, mohl to být zajímavý článek.

to se holt někdy stane Mariano, stačí říct, abych si to opravila. My, blogeři, si takhle pomáháme, a určitě z toho neděláme tak úžasné drama. Děkuji za upozornění, opravím.

Hehe

Prý tady něco zmizelo, ale bohužel jsem to nečetla.

Jinak já byla hodné dítě. V podstatě kam mě postavili, tam jsem stála. To se zlomilo až tak kolem 12 let.

Ovšem jednou mě hledala policie, to mi bylo asi šest let. Kámoš mě přemluvil, že nutně musíme být déle venku. Policie mě našla a odtáhla domů. Rodiče se zlobili. A pamatuju si, že jsem měla pocit studu. Nebyl to ten pocit výtržnictví - jako, že je to v pořádku. Nejraději bych se hanbou někam propadla. No jo, hodné dítě.

Zdravím vás. Mějte se.

To jste mě trumfla, Lenko❤️ tím, že Vás hledala policie, jste to hodné dítě trochu vylepšila 🤣 Posílám pozdravy🍁🍂🍁a 💋

Skvělé vzpomínky na dětství. Blíží se mi "šedesátka", ale na spoustu příběhů či detailů z dětství si pamatuji také. Často se mi o tom i v noci zdá . . . Jak jme si na JZD "vypůjčili" traktor a vyzkoušeli jsme ho po polích projet a pod. Na vesnici se naskytlo spoustu příležitostí. A Vás velice rád čtu a zasměji se . . .

Moc Vás zdravím Petře, a mám radost, že Vám přináším radost. Vím, že internet je pro Vás spojení se světem a pokaždé, když budu publikovat, budu na Vás myslet, abych Vás příběhem zahřála, nebo pobavila. Hezký den

Tentokrát neindiánský blog, plný krásných zážitků z mládí. My šli s kamarádem ve 3 letech "do světa", tatínci nás měli hlídat na dvoře, ale nějak se jim to nepodařilo. Po cestě byla ovšem zámecká zahrada a v ní včelín. Jali jsme se "muchy" zkoumat, což nás trochu zbrzdilo, takže nás pološílení otcové našli po hodině totálně poštípané na schodek hospody. To bylo krásné dětství :-) !

Ahoj Dalibore, příště už bude zase indiánský🦅 Teď jsem vás chtěla bavit, abyste se trošku odreagovali z toho, co se děje. A finišuje se kniha, tak jsem nechtěla nakladatelství nabourávat děj, protože ji musíme krátit, byla by moc těžká a drahá😆 Dnes jsem dopsala příběh o indiánském chlapci, který utopil svou nemocnou matku a nemohl se vrátit mezi indiány. Je to silné a dojemné, a říkala jsem si, nejdřív dám ven ty blbiny z dětství. A koukám, že nejen já jsem byla pěkné číslo 🤣 Posílám pozdravy 🍁🍂🍁