Když přežili jsme léta telecí a dospěli svým životem až sem,

tak vždy je lepší zůstat nad věcí a občas vzpomenout si jen.

Naštěstí prošli jsem si všichni školním procesem - naučit se správně čtení,

protože bez možnosti přečíst Vaše článečky bychom byli velmi ochuzení.

Dobrý ❤️🤣 vy byste mohl psát i verše na náhrobky 😆

Hi hi hi. Něco jako: "Zde v zemi leží ten, co zkrášloval mi den. A neodcházel nikdy za jinou - vzpomíná manželka s rodinou."

To tedy pedofilovi vas tatinek domluvil hodne dukladne

🤣🤣👋👋

Danko, kdysi jsem psala Nostalgii, vzpomínky na dětství ... a moji dva sourozenci říkali - tak to nebylo, tak se to nestalo. Myslím, že si moje sestra i bratr mohou s vaší matkou podat ruku. Taky si nic nepamatují.

Skvělé povídání.

Díky Zdenko Je to o tom, jak kdo vnímá a jak je citlivý. Já jsem od dětství jak surikata Posílám pozdravy

Být vámi, vydal bych blogy knižně, je to velmi pěkné čtení napsané svěžím jazykem.

díky Jaroslave kniha vyjde na jaře a už teď mě jímá hrůza odpovědnosti

Doufám že po knize o indiánech vyjde další kniha "Z mého dětství".

Já doufám, že ne, Ivane, rodiče se těší stálému zdraví, a taky bych to nemusela přežít Posílám pozdravy.

Vy pamatujete conterganové děti? To bylo na přelomu 50. a 60. let...

Ne, já určitě ne, to tady nadhodil kolega. Jen se o tom asi matky bavily, když jsem byla malá a mně to nějak uvízlo v hlavě. Asi to byl tehdy strašák mezi ženami, asi jako v 90.letech fenomén tajemná sanitka, která jezdila a unasela lidi na orgány.

Černá sanitka jezdila a unášela děti už v 80.letech

Vezla tě do Bratislavy?

Do Bratislavy jsem měla jet motoráčkem

Dočetla jsem pouze k místu "Katky tatínek" a mám dost. Pokud chcete jako blogerka veřejně "publikovat", ctěte prosím náš mateřský jazyk. Takže Katčin tatínek, jinak je to jako vítězství Pyrhy nebo most Karla. Je mi líto, mohl to být zajímavý článek.

to se holt někdy stane Mariano, stačí říct, abych si to opravila. My, blogeři, si takhle pomáháme, a určitě z toho neděláme tak úžasné drama. Děkuji za upozornění, opravím.

Článek je v každém případě zajímavý. I s Katky tatínkem... Karel Čapek měl z pravopisu a ze psaní 3, Hrabal z češtiny propadl... o čem vypovídá "Katky tatínek"...?

Někoho to holt nadzvihne, Magdi. Ale ty jsi mi vždycky říkala, že ti, co mě mají rádi, mi chybku odpustí. P.S. Já nikdy v životě neřekla Katčin😆,jsem holt blbá no😉 A taky říkám matky krabička😆, ne matčina.

Nepodstatné. Píšeš krásně a všichni někdy děláme chyby. Kdyby jen gramatické

Kásné příjmení, smutné myšlení. Je mi Vás líto.

Hehe

Prý tady něco zmizelo, ale bohužel jsem to nečetla.

Jinak já byla hodné dítě. V podstatě kam mě postavili, tam jsem stála. To se zlomilo až tak kolem 12 let.

Ovšem jednou mě hledala policie, to mi bylo asi šest let. Kámoš mě přemluvil, že nutně musíme být déle venku. Policie mě našla a odtáhla domů. Rodiče se zlobili. A pamatuju si, že jsem měla pocit studu. Nebyl to ten pocit výtržnictví - jako, že je to v pořádku. Nejraději bych se hanbou někam propadla. No jo, hodné dítě.

Zdravím vás. Mějte se.

To jste mě trumfla, Lenko❤️ tím, že Vás hledala policie, jste to hodné dítě trochu vylepšila 🤣 Posílám pozdravy🍁🍂🍁a 💋

Asi napíšu o tom, jak jsem se vypravila ve třech letech sama na vlakové nádraží, vlezla do motoráku a chtěla jet za tátou do Bratislavy. Také mne přivezla VB.

A to by mě zrovna zajímalo. A navic jsi naprd moje PR manažerka, když mi nekontroluješ pravopis a dostanu za uši, že se nedám číst Ještě mi někdy zkus říct, ať dávám u článků diskuzi

To tě rozhodí jeden rýpavý komentář, když těch hezkých je 99%?

A tohohle jsem si taky vůbec nevšimla a i kdyby, tak do tebe nebudu rýpat.

Mně je líto, když je někdo zlej. Dá se to říct i hezky, vždyť to byla jen blbost. Myslím, že kdyby věděla co píšu, třeba Hezky se vyspi, ráno možná nevyjde slunce, tak mi to takhle nenapíše.

Skvělé vzpomínky na dětství. Blíží se mi "šedesátka", ale na spoustu příběhů či detailů z dětství si pamatuji také. Často se mi o tom i v noci zdá . . . Jak jme si na JZD "vypůjčili" traktor a vyzkoušeli jsme ho po polích projet a pod. Na vesnici se naskytlo spoustu příležitostí. A Vás velice rád čtu a zasměji se . . .

Moc Vás zdravím Petře, a mám radost, že Vám přináším radost. Vím, že internet je pro Vás spojení se světem a pokaždé, když budu publikovat, budu na Vás myslet, abych Vás příběhem zahřála, nebo pobavila. Hezký den

Tentokrát neindiánský blog, plný krásných zážitků z mládí. My šli s kamarádem ve 3 letech "do světa", tatínci nás měli hlídat na dvoře, ale nějak se jim to nepodařilo. Po cestě byla ovšem zámecká zahrada a v ní včelín. Jali jsme se "muchy" zkoumat, což nás trochu zbrzdilo, takže nás pološílení otcové našli po hodině totálně poštípané na schodek hospody. To bylo krásné dětství :-) !

Ahoj Dalibore, příště už bude zase indiánský🦅 Teď jsem vás chtěla bavit, abyste se trošku odreagovali z toho, co se děje. A finišuje se kniha, tak jsem nechtěla nakladatelství nabourávat děj, protože ji musíme krátit, byla by moc těžká a drahá😆 Dnes jsem dopsala příběh o indiánském chlapci, který utopil svou nemocnou matku a nemohl se vrátit mezi indiány. Je to silné a dojemné, a říkala jsem si, nejdřív dám ven ty blbiny z dětství. A koukám, že nejen já jsem byla pěkné číslo 🤣 Posílám pozdravy 🍁🍂🍁

S těmi postiženými dětmi se to nejspíš skutečně nestalo.

Být to za socíku, dávno by to po Sametu zveřejnil nějaký antikomunista. Být to po sametu, dávno by na to přišel minimálně bulvár.

Jednou jsem o tom četla, že se něco podobného opravdu kolem r.1978 stalo. Experimentálně byly ženám podávány nějaké vitamíny a rodily se postižené děti na Mostecku. Ale nevím, paměť je pěkná mrcha a kdoví jak to bylo, Radime🤣

Uf, to už mi byly dva roky. Narodila jsem se v Mostě.

Jestli ano, tak to muselo být ve velmi malém m rozsahu, aby se to neprovalilo. Ono totiž podobná aféra velkého rozsahu skutečně existovala v 60 letech v kapitalismu, myslím nejvíc v tehdejším Západním Německu. Tehdy se těhotným ženám dával údajně neškodný nový lék, tuším se jmenoval Contergan a účinná látka byla thalidoimid nebo tak nějak a ten právě poškozoval plod a děti se potom rodily třeba bez rukou a podobně. Mělo to být nakonec nějak na 10 tisíc dětí nebo tak nějak. A právě tu aféru komunisté ještě v těch sedumdesátých letech často propagandisticky využívali proti kapitalismu. Ty články v sedumdesátých letech dost často vycházely ve všelijakých časopisech a novinách, dokonce mám pocit, že naše televize o tom natočila i nějaké pořady. Každý, kdo trochu víc četl nebo sledoval teelvizi podle mne o tom tehdy musel vědět.

A teď si představte, že uprostřed takové protikapitalistické propagandy, sice ne nijak intenzívní, ale dlouhodobé, se najednou totéž objeví v socialistickém zdravotnickém zařízení a je to způsobené socialistickými vitamíny. V takové atmosféře to utajit je dost nemožné, lidi by si do konce svého života zapamatovali a kdykoliv se s tím ozvali.

Je ale možné, že rození poškozených dětí má reálný základ, ale ne ve vitamínech ale v poškození životního prostředí. V sedumdesátých letech tam bylo poškození životního prostředí asi nejhorší, stejně jako byly hodně benevolentní normy škodlivin v pracovním prostředí. V Severních Ćechách a pak ještě na Ostravsku docházelo k porodům poškozených dětí znatelně víc než v jiných čistších oblastech Ćeskoslovenska. V osumdesátých letech to před sametem stihl bolševik trochu zlepšit, zpřísnily se normy na koncentrace škodlivin v pracovním prostředí i se zpřísnily normy na emise do životního prostředí. Ale z pohledu lidí se zlepšení do konce bolševika asi nestihlo projevit.

Možná to mělo tenhle základ a ženské si o tom povídaly

Je to možné.

Contergan se podával ve velké části "západního" světa, a samozřejmě se stejnými následky (měl jít i do Spojených států, ale kvůli administrativě se akce zpozdila). Takže se to nedalo utajit, i kdyby se na hlavu stavěli. Musel by to být nějaký lokální prostředek a těžko říct, jestli by si ho někdo v 70. letech, tedy už po conterganovém průšvihu někdo lajsnul použít zrovna na těhulích.

Jako bych se taky vrátil do dětství, včetně toho úchyla. Ten náš PUDr to dělal na vagónu, když zaváželi uhlí do elektrárny. Já jsem měl dětství navíc obohacené o válečné uprchlíky z Řecka, kterých bylo v naší kolonii zhruba tolik, co Čechů. Dvě hodně rozdílné kultury, ale my děti jsme se snášely bez problémů. A s tím jejich jižním temperamentem se vylomeniny hrnuly jako na běžícím pásu.

To musel být také zážitek dnešní děti jsou o mnohé ochuzeni. Posílám pozdravy, Milane

A nebylo to někde na sever od Jeseníku, Krnov, Opava nebo Bruntál? Tam totiž přišlo Řeků nejvíc, protože v té době, okolo roku 1950 tam bylo po odsunutých Němcích dost prázdno, tak tam tehdejší stát nasměroval řecké uprchlíky.

Bylo

Dětství, jak má být, plné dobrodružství Já si pořád myslím, jak jsem měla nádherné dětství (také mě trefili cihlou do hlavy, takže možná narazila na nějaký spoj, který špatné vygumoval). Pak jsem si uvědomila, že mě nevlastní staříček - hrobník, nechával stát večer s vozíkem u otevřených hrobů a u márnice... trochu horor.

Krásný blog.

A jak tě staříček posílil, Magdi máloco tě donutí překvapením zamrkat

díky Magdi.

My jsme měli první stupeň základní školy u hřbitova. jednou jsme měli velkou přestávku a tam zrovna hned za plotem hrobník vykopával hrob. Vykopal lebku, na ní ještě zbytky vlasů, nějaké velké kosti, asi stehenní a čistil to... Hnědá lebka, černé vlasy, hnědorudé kosti...

Když jsem dospíval, se ta škola předělal na mateřskou školku a mateřská školka v druhé části vesnice se někdy v té době předělala na základní školu.

To muselo být úžasné dobrodružství, když vykopali tu lebku s chomáčkem vlasů, jste museli zírat😉

Nevím jak ostatní, ale mně to nijak zvláštní nepřipadalo. A nijak mně to dodatečně , třeba na snech, nezasáhlo. Bylo mi tehdy nějak 6 , 8 let?

Stehy na tváři jsem neměla, ale o krásný šrám na čele jsem nechtěla přijít. Takový měl i Tarzan, druhá láska mého života po indiánech. No co, šrám je dááávno pryč, teď už jsem jenom krásná.

Záhadné zmizení Vašeho minulého článku je škoda. Zdravím Vás.

Tarzan se mi také líbil a já myslím, že jsme v podstatě všichni v dětství byli takoví Tarzani Posílám pozdravy, Věrko