Danko, to přeci znamená, že jste krásná ženská, protože jinak by na tom stromě neseděli tři dny (a nebýt babičky, tak možná ještě déle).

Dnes jste mi svým vyprávěním opět vylepšila den!

Srdečně děkuji!

To mám velkou radost, Jani

Moc milé povídání.

díky Martine

Ještě mi to nedá něco nedodat k té předposlední větě. Krásně to říkal už jeden starý pan profesor, který byl můj školitel na postgraduálním studiu. Mezi klukem a dosplým chlapem je akorát jeden rozdíl - cena hraček. Naproti tomu u ženských je to úplně jinak. Tohle je příčinou problémů v mnoha vztazích. Ona čeká, že on se s věkem změní, jenže on se nezmění, protože chlap má v sobě pořád někde kus toho nezvedeného kluka. A obráceně. On čeká, že ona se nezměné, že zůstane pořád tou laní, kterou si uhonil, jenže ona se změní. A někdy bohužel zcela zásadně.

a já bych ještě dodala slova režisérky Věry Chytilové, když jí někdo řekl, že stárne. "Jo, ženský stárnou rychleji, to je pravda. Vy chlapi, vypadáte pořád dobře, šediny vám sluší. A pak najednou jednoho dne, chcípnete

. . . dost dobrý počtení s úsměvem ve tváři a asi nejen mém . .

A dost dobrý zejména v dnešních časech, taková duchovní outěcha, řekl by Švejk ...

Duchovní outěcha mě baví. A o Švejkovi dokonce budu psát příště, bude se to jmenovat Obřízka, dole i nahoře. Snad Vás zase pobavím. Hezké dny, Oldo.

Baví mě ty vaše reálné příběhy Jakmile do toho začnete motat neviditelné nohy a neexistujícího týpka u ohně apod..., tak přiznávám, že přeskakuji na další váš blog a hledám zase něco ze života. Ale psát umíte

Máte v plánu vydat vaši knihu i v elektronické verzi?

K indiánům mýty patří, jsou jejich neoddělitelnou součástí, věří jim a žijí s nimi už po staletí. Nemůžu je vyčlenit, opomenout, nebo dělat, že nejsou. Mě baví, a reálné příběhy mi přijdou nudné Ale nemůžu se trefit do vkusu každému, to je jasné. Mě realisté děsí. Můžu je však pozvat do "svého" světa, alespoň na malou návštěvu Posílám pozdravy, Lenko P.S. Kniha bude i v elektronické verzi.

Mockrat dekuji za zvednuti nalady :) krasny pribeh

díky Evi

Když jsou krásy přírody, nepřehlédnutelné rozhodně, jen tak, k volnému vidění,

to se pak stanou příhody, že i když sedíme na stromě, jsme jak v říji jeleni.

dobrý

Text není špatný, i když je by se dal zkrátit, ale zcela chybí obrazová dokumentace.

Rád byste viděl neviditelný indiány na stromě?

Nějak mi to připomíná příhody z mládí, s jednou velice hezkou přítelkyní, která taky byla dobře obdařena v partiích, co dělají ženu ženou. Zahrada byla dost velká a tak tam v klidu chodila nahoře bez jen v spodních gaťkách, které víc ukazovaly než zakrývaly. Podotýkám, že to byla půle let devadesátých, kdy ještě internet neskýtal to, co dneska. Mladý od sousedů jel okolo na kole a tak nenápadně se koukal, až se zastavil o zavřená vrata jejich vjezdu. Ona bývala normálně otevřená, ale začala se jim hárat fenka. Sousedka ještě přiletěla štěkat, že tam pobuřujeme. Tak jsem jí poslal do zádale s tím, že kdyby čuměl na cestu a ne po mojí holce, tak by neměl ruku v gypsu.