Minulý týden na pohřbu svého otce jsem nebrečel. Smrt považuji za součást života - tou poslední tečkou za ním. Nikdo zde nejsme na věky a život mého otce došel úplně přirozeně do svého cíle. Je to tak a je to tak správně - život i řád světa jsou v souladu. A teď, po přečtení Vašeho článečku rád brečím - dojetím. Díky za to a přeji Vám vše dobré.

Díky Jaroslave mám to podobně, smrt pro mě není konec, takže ji vnímám jako úžasnou cestu dál. Ale onehdy jsem si vzpomněla na sousedku rodičů, která zemřela už před lety, měla hnusnou nemoc prsu a nepřála si žádnou léčbu, žila sama. Umírala dlouho a strašně statečně. Vždycky, když si vzpomenu na to jak s tím byla sama, hrdá a neskutečně statečná, děsně brečím. Moje mamka jí chodila pomáhat, tak vím jak to probíhalo. Vůbec lidská statečnost je dojemná a ohromující. Hezký den Járo

Tak krásně napsané, o životě, o lásce. Dojalo mě to a brečím. Díky, hezky, poutavě a s nadhledem píšete. Mně se to moc líbí. Hodně štěstí a pevné zdraví. 🍀😉

Díky moc Milane, udělal jste mi radost

Danko, teď jste mě rozbrečela. Ale nebolí to. Zvláštní ...

Takhle jsem to přesně chtěla, když jsem to psala Zdenko

Děkuji za Vaše příběhy. Jsou krásné a pomáhají mi pochopit některé věci z minulosti. Ať Vám to pořád skvěle píše!

díky Oldřichu udělal jste mi radost

Zase jste mi vhrnula slzy do očí a pár jich ukáplo...děkuji za krásné čtení

Je pozdě večer, teda půlnoc, tak alespoň pozdravím a budu čekat na Vaše další povídání. Těším se.

A já se těším, že Vás zase potěším Pamatuji si, že jste byla jednou z mých prvních čtenářek blogu, nějací chlápci tady se mi posmívali, a tak jsem vypnula diskuzi. Ale vy jste mi psala moc hezky. Zdravím a přeji hezký den

Zase čtu se zatajeným dechem a váš příběh mě vtahuje do divotvorného světa, díky, Danko!

Věrko, ten les má nějakou zvláštní sílu. Člověk a les, co může být silnějšího Zdravím a posílám pozdravy

Krásné čteníDíky

díky Marie

Paní Danko,

to není možné: já Vás budu muset přestat číst - vždyť už zase brečím - ve svých letech ?! Ale stejně je to krásné !!!

Zdeňku, plakala jsem u toho také a to je vážně bizár, když autorka dojme sama sebe přeji hodně zdraví a držte se!