Jizva od Mackieho Messera

21. 03. 2023 9:51:40
Vdala jsem za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Než jsem ho v New Yorku poznala, protloukala jsem se jako začínající malířka, často měnila bydliště a spolubydlící. Potkala jsem spoustu lidí a vyslechla jejich sny.

V New Yorku se ve svém oboru prosadí málokdo.

Nabídka je široká a lidí jako sraček, řekla by moje babička, která byla nejdál v Praze a stejnými slovy tento náročný výlet i okomentovala. Koupila si tam šaty. Visely ve skříni v igelitovém obalu a návštěvy si chodily požmoulat jejich spodní cíp a zašeptat: „Kvalita“.

Na sobě je měla dvakrát a když umřela, bylo nám líto je vyhodit. Požmoulali jsme jejich spodní okraj a skoro nábožně tiše zašeptali: „Kvalita.“

V matčině skříni visí dodnes. Jako vzácná modla, připomínka naplněné touhy zažít něco výjimečného a splnit si sen.

Já si sen splnila. Odjela jsem s pár štětci do New Yorku, zaplatila si kurzy umělecké kresby a mnohokrát změnila bydliště i spolubydlící. Však se nějak protluču.

Snů jsem kolem sebe viděla stovky. Některé byly báječné, některé šílené, ale všechny měly jedno společné. Motor, který se přesycením občas trošinku zakucká, nepatrně sníží obrátky, ale pořád spolehlivě frčí ve stejném rytmu. Říká se mu touha.

Erika, která nabízela k pronájmu pokoj s vlastní koupelnou ve svém bytě, byla vysoká a měla žirafí krk. Černé vlasy, ustřižené těsně pod uši se jí zdravě leskly, když mě prováděla po společné kuchyňce, bílé a neposkvrněné, stejné, jako byla ona sama.

Její touha po dokonalosti byla výrazná a kontrastovala s mojí touhou po pohodlí.

Bílá kuchyň vlastně nebyla nic zvláštního, protože Erika ji vůbec nepoužívala. Dnes už vím, že je to duševní porucha, ale tehdy jsem se na dívku, éterickou a téměř nedýchající, dívala jako na dokonalou antickou sochu.

Erika však měla touhu, jasnou a neutuchající, které podřizovala úplně všechno. Chtěla se stát slavnou modelkou. Potenciál k tomu měla, ale chyběla jí jiskřička odlišnosti, která by ji vyčlenila z fronty tisíců dívek, toužících po uznání jejich krásy. Strojově čisté a dokonalé linie, kde nic nevyčnívalo ani nezaujalo, dokonalé prsty, kolena i nehty, ve mně vzbuzovaly posvátnou úctu.

Já jsem dokonalá nebyla vůbec a fakt, že neuznávám kult těla se ukázal dost rychle.

Eričina celodenní náplň, které věnovala veškerý svůj čas a energii, bylo nejedení.

Tato záliba, mně zcela neznámá a nepochopitelná, ji vedla k tomu, že se chodila dívat, ne, jak maluju, ale jak jím. Když jsem si ke snídani přinesla bagetu a kus paštiky, která provoněla celý byt, Erika téměř omdlela. Žvýkaní, kterému odvykla, ji fascinovalo a očima sledovala každé sousto, které jsem vložila do úst. Nasliněným prstem jsem pak ještě ze stolu posbírala drobečky a olízla je. Erika zavrtěla nevěřícně hlavou. Pečivo neměla v ústech celých dvanáct let.

Chytla jsem se za špíček na bocích a zasmála se. „Moje jediné rodinné dědictví.“

Erika se napila čerstvého špenátového koktejlu a zašeptala, že by se radši zabila, než aby nedopnula kalhoty.

„Koupíš si prostě větší. Já sama mám šatník ve třech velikostech.“, řekla jsem vesele a o Eriku se pokoušely mrákoty.

Oblékla si běžecký úbor a šla si zaběhat, aby se špenát důkladně vstřebal.

Když jsem k obědu snědla celé grilované kuře, Erika se zalíbením dočista olízala ohryzané kostičky a potom si pečlivě vypláchla ústa. „Ty bys mě úplně zkazila!“

Erika se nikdy nahlas nesmála a když, tak velice úsporným způsobem. Pootevřela ústa a ozvalo se slabounké chachacha. Musíš používat mimiku co nejméně, řekla mi, jinak budeš ve třiceti vrásčitá, jako sloní prdel.

To mě rozesmálo tak, že jsem se málem pomočila, my to tak zkrátka máme v rodině, že děláme věci naplno a Erika řekla: „Vzpomeneš si na mě, blbečku jeden!“ A pootevřela ústa. „Chachacha“.

S Erikou to nakonec dopadlo tak, že si podřezala žíly ve vaně, ale přežila a později se vdala za černého lékaře z psychiatrické kliniky, kde se léčila. Mají spolu tři děti a normální hmotnost.

Ale to jsme v té době ještě nemohly vědět a užívaly si života každá po svém.

Pracovně jsme se setkaly na jedné přehlídce, kde oděvy byly zajímavě zkombinované s uměleckou vizí tvůrce, malováním na holé tělo. Přes známou agentku jsem práci získala, a právě na Erice jsem předvedla pár návrhů, které se líbily. A tak jsem na vyhublá těla, dlouhá a dokonalá, malovala korzety s pavími pery, podprsenky ze smaragdových kamínků zapuštěných ve zlatě, kozačky a podvazky tak odvážné, že by se je ušít troufnul málokdo.

Erice jsem na pravé holé prso namalovala slunečnici a po krku, až nahoru na obličej, vedla její stonek s listy, vyústěný do účesu ve tvaru kořene. Spodní díl těla měla zavinutý do vrstvené, žlutozelené sukně s dlouhým, zadním dílem a vpředu s průstřihem až do pasu.

Módní přehlídka se rozjela báječně a asistentky dívky rozháněly od sebe, ať se s nikým neobjímají a nenarušují kresbu na svém těle.

Všechno proběhlo tak, jak má, a po přehlídce jsme se všichni tvůrci a modelky klaněli na pódiu a dostávali květiny. Slunečnice, stojící vedle mě, mě objala, obtiskla mi svůj květ na obličej a moje károvaná, krátká sukýnka vpředu na knoflíky se zašmodrchala do její žlutozelené šifonové sukně.

Erika se otočila, padla na bok a strhla s sebou i mě. Já se však nedala, zapřela jsem se o její tělo rukama a udělala hluboký předklon.

Do publika.

Horší je, že já si prostě někdy zapomenu vzít kalhotky.

Z publika se ozvalo hlasité óóóóhhhh a ještě ten večer jsem dostala dvě nabídky. K sňatku ne, tolik jsem zase neoslnila. Ale jedna byla od reklamní agentury propagující brazilské kalhotky, na jejichž krabičkách se můj zadek, samozřejmě oblečený v nové kolekci, později objevil a druhá, od bohaté majitelky dvou časopisů, sponzorující psí útulky, abych jejich prostory nazdobila slunečnicovými lány a zlatavými, zrajícími poli.

Já to říkám pořád, však se nějak protluču.

Slavná jsem byla celých pět vteřin, teda ne, že bych si to přála právě takhle. A taky jsem prvně viděla Eriku smát se na celé kolo, vráska nevráska.

K snídani jsem jí udělala dvě topinky s volským okem a Erika je snědla.

Po letech, když jsem příhodu vyprávěla Tammymu, doslova zkameněl a pak se rozesmál. „To já vím, já si to pamatuji, byly to takové růžové krabičky s nápisem „Šťavnatý zadek“. Byly v nich dvoje nízké kalhotky s krajkami, párkrát jsem je koupil holkám, co jsem s nimi chodil. Ale žádná v nich neměla tak pěkný zadek, jako ten na obrázku.“

Kousla jsem do řízku. „Tak to vidíš, je to holt fuška, ale po špenátovém koktejlu ho prostě mít nebudeš.“

Druhá skvělá nabídka z přehlídky, vypadala také slibně a já se s chutí pustila do práce. Nově zrekonstruovaný psí útulek, byla nízká budova s širokými kotci, za kterými se blýskaly smutné psí oči. Protější stěnu, na kterou viděli, jsem pomalovala dlouhými lány polí se stromy v dálce, další kus byla rozkvetlá louka se sluncem nad hlavou, s bílými břízkami po okraji, s větvičkami a listy pohupujícími se ve větrném rytmu. Chtěla jsem, aby na psy dýchala svoboda a dálky. „Nebojte se, fešáci, už si pro vás brzy někdo přijde.“

V kotci u zdi byl šedý chlupatý pelíšek a v něm hlasitě chrápal malý, černý pejsek. Dívka, pečující o psy, mi kotec otevřela. Malá hlavička se ke mně otočila a já uviděla kulaté, černé oči bez víček a spláclý čumáček. Pejsek si lehl na záda a vystrčil bříško k podrbání.

Klekla jsem si na zem a podrbala ho. Pes okamžitě usnul a hlasitě zachrápal. „Je smutný, někomu se ztratil. Vyvěsili jsme inzeráty, ale zatím se nikdo neozval.“

Naklonila jsem se k psímu bříšku a moje dlouhé vlasy ho polechtaly na kůži.

Pes se ze spaní leknul, z lehu se jako kobra vymrštil do výšky a zakousnul se mi do nosu. Zařvali jsme oba, a pak se za sebe styděli.

Krve teklo dost, to je pravda, ale ještě ten den jsem si ho odnesla domů, zabijáka jednoho.

Po slibné zakázce, za kterou jsem si nenechala zaplatit, mi zbyl černý mopsík s bílou čárkou na hrudi a dvě jizvy po zoubcích, po obou stranách nosu. Nejdřív jsem ho pojmenovala Mackie Messer, ale nebavilo mě lidem vysvětlovat, kdo to byl, a tak jsem mu začala říkat Bertík.

Tady vidíte, že uznávat kult těla je naprosto zbytečné. Hýčkám si vzpomínky, svoje jizvy a šťavnatý zadek. Vždyť jsou moji.

Howgh.

Autor: Danka Štoflová | úterý 21.3.2023 9:51 | karma článku: 45.77 | přečteno: 5214x

Další články blogera

Danka Štoflová

Chyť se hořícího paroží!

Lidé a strach k sobě od nepaměti patří. Strach nás celý život doprovází, prostupuje, ochromuje, ovlivňuje a přesto nám dává zvláštní sílu. Posiluje totiž naději. Pojďme se podívat, jak to se strachem mají indiáni. Léčí ho ohněm.

8.3.2024 v 10:59 | Karma článku: 42.07 | Přečteno: 3304 |

Danka Štoflová

Vábnička na muže

Vábnička je nástroj napodobující zvuky samic v říji, vábí a přitahuje, nenechá nikoho na pochybách, že si báječně užije. Já jsem muže vábila, aniž bych to tušila, a to díky své genetické výbavě, která se zprvu nezdála nic moc.

27.2.2024 v 14:09 | Karma článku: 44.95 | Přečteno: 7264 |

Danka Štoflová

Jak jsem se koupala víc než Angelika

Vana je pro mě svatý grál všech lenochů, ztraceným rájem Šangri-La a varhánky na dlaních a chodidlech, z hodin a hodin strávených ve vodě, jsou pro mě důkazem, že nebe na zemi skutečně existuje. A indiáni, ti by Angeliku trumfli.

8.2.2024 v 8:41 | Karma článku: 44.17 | Přečteno: 5615 |

Danka Štoflová

Den, kdy zemřelo Slunce

Indiáni si po staletí předávají vědomosti ústní formou. Stojí je mnoho úsilí, aby přetrvaly do dnešních dnů. Pojďme jim naslouchat. Často nás šokují, i když to vlastně nechtějí. Všimli jste si, že máte uvnitř sebe ladičku?

5.1.2024 v 10:30 | Karma článku: 45.40 | Přečteno: 9969 |

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 472 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 180 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 5.46 | Přečteno: 153 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 43.73 Průměrná čtenost 7987

Mávla jsem proutkem, pod plamínkem svíčky, krásně se červenáš, neznáš moje hříčky. Měla bych tě varovat, možná umím čarovat.

NOVINKA: Audiokniha je tady! Můžu prozradit, že ji pro vás namluvila držitelka dvou Thálií a moc se povedla.

Najdete ji zde: 

https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/13792/Audiokniha-Jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-Ceroki-Danka-Stoflova

Moje další kniha INDIÁNSKÝ EROTIKON vyjde ve druhém pololetí r.2024, těším se moc!

Pracuji na nové knize o indiánských kněžkách, žijiích v současnosti, zatím jsem ji pojmenovala  

ZEMŘELA JSEM V ÚTERÝ, V PŮL 8 RÁNO

Knihu najdete zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/518955/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Elektronická kniha zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/527287/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Kdo mě má rád, může mi napsat na:

 dankaelisstyee@yahoo.com

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...