Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Viagra po indiánsku

Vzala jsem si Tammyho, přímého potomka indiánů z kmene Čerokí. Než jsme se poznali, žili jsme každý svůj život v New Yorku. Já svůj chudý,umělecký, po boku cáklých přátel. A Tammy brousil všechny holky z New Yorku. Budiž mu přáno.

Dávej si dobrý pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.

Říkávala moje matka a já se vždycky smála, protože proč bych si asi tak měla dávat pozor, když vím přesně, co si přeji, nejsem přece pitomá.

A pak jsme jednou v mém malém, newyorkském bytě, seděli v obýváku s partičkou přátel.

Tammyho jsem ještě neznala, zato jsem měla pár cáklých kamarádů z uměleckého prostředí.

Hodně teplý kamarád Sam se napil vína a řekl: „Přál bych si mít za milence indiána, jsou tak skvělí.“

Zachechtali jsme se.

Ještě nikdy jsem žádného indiána na vlastní oči neviděla.

Don, vysoký, blond mladík, který natočil dvě reklamy na zubní pastu, objímal kolem pasu moji kamarádku Emmu. „A já bych chtěl mít velkýho ptáka!“

Emmě zaskočilo a rozkašlala se. A pak se jediná rozesmála. „Já bych se chtěla naučit čínsky.“

„Máte tak debilní nápady, až to hezké není.“, řekla jsem moudře. „Přejte si něco normálního, co se dá splnit.“

Zamyslela jsem se. „Já bych třeba chtěla ty černý, vysoký kozačky na úzkém podpatku, nad kterými slintám už skoro dva měsíce u výlohy drahého krámu.“

Olivie pohodila dlouhými, kudrnatými vlasy. „Ty by si mohl koupit leda tak magor, přerazila by ses v nich na ulici už po dvou krocích.“

Zasnila jsem se. „Ale měla bych je.“ A vyplázla jsem na Olivii jazyk. „Jenže na ně nemám prachy.“

Olivie se zadívala se skleničkou v ruce z okna. „Já bych děsně chtěla odsud vypadnout, cestovat, poznávat exotické země.“

Sam, co si přeje mít indiána za sebou, potáhnul nosem. „Ségra má spiritistickou tabulku Ouija. Můžeme vyvolat nějakého ducha a požádat ho o splnění našich přání.“

Emma ho plácla přes záda. „Tys byl vždycky pako, Same. Přece si nemyslíš, že to funguje. Je to pěkná kravina.“

Sam byl za hodinku zpátky.

Smetli jsme ze stolu rozsypané chipsy a oříšky, dopili víno a rozložili desku s velkými písmeny a čísly. Vypadala neškodně.

Zapálili jsme svíčky a zhasli světla. Ať to má tu správnou atmosféru.

Všichni jsme dali ruku na dřevěnou planžetu s výrazným otvorem, která po desce lehounce klouzala, jako by nevážila ani gram.

Sam pohřebním hlasem zadeklamoval: „Duchu, dobrý a přátelský, jsi tu s námi?“

Vteřinku se nedělo nic, a pak se planžeta pod našima rukama začala pohybovat do rohu desky. Ustálila se na slově „ano“.

„Same, ty jsi neuvěřitelný debil.", zašeptala Emma.

„Psssstttt….soustřeď se!“, zasyčel Sam.

„Jak se jmenuješ, duchu? Jsi-li dobrý, řekni nám své jméno.“ Sam měl hlas podivně hluboký a znělý.

Planžeta se bezhlučně přesunula z rohu, na řádek s písmeny a začala po něm rychle klouzat.

„B…...I……..L……..L“, předříkával Sam. „Jmenuje se Bill!“

„Znáte někdo nějakého Billa, co už umřel?“, zeptal se Don.

Sam se na něj podíval vyčítavě a dal si prst na rty.

„Bille, máš takovou moc, abys nám mohl splnit naše přání?“

Planžeta začala kmitat po desce.

„P.. Ř.. E.. J.. T.. E..  S.. I..! Přejte si! Ty vole, to fakt funguje! Dělejte, přejte si!“, zvolal Sam a pevně stiskl víčka.

Všichni jsme jako na povel zavřeli oči a rychle si přáli.

V tu chvíli se ozvala obrovská rána.

Pustili jsme planžetu a zařvali.

„Něco vyrazilo pojistky v celém baráku. Nejde elektřina.“, řekl Don a ukázal na lednici, která nevrčela a na rádio, které mělo ztemnělý displej.

V domě se začaly otevírat dveře od bytů.

„Samantho, ty čúzo! Kolikrát jsem ti říkal, ať nepouštíš ten stoletej mixér, vyhodila jsi elektriku v celý čtvrti!“, zahulákal nějaký mužský hlas o patro níž.

„Jdi do prdele, Bille!“, zaječela Samantha. „Nemůžu za to, že tenhle barák má rozvody jak z pravěku!“

Rozesmáli jsme se.

„Tak, teď už víme, kdo je Bill, duch dobrý a přátelský!“ Vyprskla jsem a nohou skopla spiritualistickou tabulku ze stolu.

„Pojďme ven, tady chcípnul pes!“ Olivie vyskočila ze sedačky a začala si oblékat kabát.

Chtěla bych říct, že tímhle naše zkušenost s vyvoláváním duchů skončila. Že jsme se pobavili, zasmáli a tím to zhaslo.

Pár týdnů se nedělo nic. A pak jsem jednoho dne dostala kšeft na výzdobu zubařské kliniky, s pevným zadáním a výraznou perokresbou. Klinika byla bohatá a vyplatila mi zálohu.

Sice jsem ještě nezaplatila nájem, ale zato jsem letěla k výloze s vysněnými kozačkami, na vysokém podpatku. Zálibně jsem na ně hleděla přes výlohu a tiše jim šeptala, že budou moje.

A byly.

Druhý den jsem v nich upadla na chodníku před pekařstvím, kde jsem úzký podpatek pevně zaklínila do mezery v chodníku a hlavu si rozbila o nabídkovou ceduli. V obočí mi navždy zůstala památka v podobě pár stehů a v ruce papírový pytlík, s francouzskou bagetou a třemi croissanty.

Když jsem je ven vynesla podruhé, uklouzla mi noha po naleštěné, mramorové podlaze obchodního domu a podařilo se mi, poprvé v životě, udělat dokonalý gymnastický rozštěp. Bohužel, jsem u toho vymrštila ruce a hodinkami si rozsekla horní ret. Bylo z toho trochu povyku a hodně krve.

S krvelačnými kozačkami jsem se navždy rozžehnala a odnesla je Olivii, které padly jako ulité a uměla v nich chodit. Radost jí dělaly mnoho let, dostala je totiž zadarmo.

Mezitím se začaly dít zvláštní věci.

Sam, snící o indiánovi, potkal na večírku ochránců zvířat, majitele ptačí záchranné stanice, pocházejícího z Konga. Byl tak nádherný a leskle černý, až Sam zalapal po dechu. Byla to prý láska na první pohled. Od svého přítele dostal krásného, barevného papouška, velkého a mluvícího. Jsou spolu dodnes. Všichni tři.

Don, velice pohledný mladík z reklamy, potkal na castingu malou dívku, exotického vzhledu. Pocházela z Číny, z bohaté rodiny a trucovitě hledala povyražení po celém světě. Po pár měsících vášnivého vztahu, spolu odjeli do jejího rodiště, kde žijí, jsou šťastní a Don mluví plynně čínsky.

Emma, jeho bývalka, opuštěná a přesto netruchlící, suše podotkla, že Číňanky jsou zvyklé na malé ptáky a později dostala skvělé zaměstnání u aerolinií jako letuška. Procestovala celý svět, včetně exotických krajů a vdala se za milionáře z Dubaje.

Bille, duchu dobrý a přátelský, trochu jsi to pomotal, velkého ptáka chtěl Don, ne Sam a čínsky se chtěla naučit Emma. Moje kozačky má nakonec Olivie, která nikdy nevytáhla paty z New Yorku a její cestovatelský život prožívá Emma.

A já za pár měsíců potkala indiána. Tammyho. A musím Same uznat, že indiáni jsou vážně skvělí. Ať už je máš za zády, nebo vedle sebe.

------------------------------

Na opatrnost ohledně tužeb a přání, jsem si vzpomněla to léto, co nás v Severní Karolíně navštívili moji rodiče.

Při návštěvě indiánské rezervace si moc přáli zajít k šamanovi. Rádi by ho požádali o pár věcí.

Nakonec tam s nimi šel Tammyho bratranec Ashta. S šamanem vycházel velice dobře, dodával mu totiž každý týden zásobu prvotřídní pálenky. A navíc prý taky něco potřebuje.

Návštěva však vůbec neprobíhala dobře.

Šaman se na moji matku odmítal podívat a její napřaženou ruku okázale ignoroval. Otec, který se v šeru teepee špatně orientoval, rozšlápl ošatku se sušenými plody vzácné rostliny a šaman sykl nadávku, kterou už prý nepoužil přes padesát let.

Matka projevila přání, dobře se vyspat. V podstatě už nespí od třiceti let.

Na to otec podotkl, že čert nikdy nespí a rozesmál se tak, až padl z tureckého sedu na bok, kde se s cinkotem povalily lahve, naplněné nápojem nevědomí.

Na to matka odpověděla, že je zase nalitej a už toho má plné zuby, a dost nakvašeně opustila teepee.

Otec se důvěrně naklonil k šamanovi. „A já bych potřeboval něco na vzpružení. Viagru, chápeš? Abych byl tuhej, jako dub!“ Naznačil rukou, co přesně potřebuje a rozverně zamrkal.

Za pár minut opouštěl teepee s dvěma váčky. Jeden podal matce a druhý, láskyplně pohladil pohledem.

Ashta si nesl váček s bylinkami na dodání sil. Je poslední dobou nějaký chcíplý.

Druhý den ráno, když jsem vařila snídani, měla jsem přání jediné.

Aby byla sobota příští týden a Tammy zavezl rodiče na daleké letiště. Tammy se zachechtal.

„Jsi hrozná, náhodou je s nimi sranda. A jestli tátovi vyšla ta viagra, matka bude zářit jako sluníčko.“

Plácla jsem ho vařečkou od vajíček přes záda.

A to už do kuchyně vstupovala matka. Pleť měla jasnou, zářivou a vypadala jinak než obvykle.

Nechtěla jsem si ani na minutu představovat rodičovské orgie, a tak jsem vesele pozdravila.

Matka usedla ke stolu. „Holka, takovou noc už jsem dávno nezažila.“ A zasněně se zadívala z okna.

Doufám, že mi nebude vyprávět podrobnosti, to vážně neunesu. Pomyslela jsem si.

Do kuchyně vešel otec, zamířil k lednici, vytáhl velkou lahev minerálky a hltavě ji vypil.

Hluboce se nadechl a hlasitě krknul.

„To byla noc! Jdu do lesa na houby, jde někdo se mnou?“

Tammy, očekávající pracovní úkoly od mojí matky, rychle vyskočil od stolu. „Já jdu!“

„No, přeraž se!“ Podotkla matka společensky a dodala: „Hlavně něco přineste, ne hovno, jako minule!“

Matka se tu noc skutečně úžasně vyspala.

Otec, poprvé v jejich společném životě, nechrápal jako když se perou dva vlčáci na život a na smrt. Byl tuhý a nehybný, jako dub. Přesně tak, jak si přál.

Nejhůře dopadl Ashta.

Připravil si z váčku posilovací nápoj a odešel na noční směnu na benzínce ve městě.

Křepčit divoce mezi regály začal těsně po desáté. Vyhazoval popcorn do výšky a křičel „sněží“ a s každým příchozím si proti jeho vůli zatančil indiánský, vítací tanec. Když se někdo dožadoval placení, volal „to je dobrý!“, a pak na podlaze, vypadající jako po úderu elektrickým proudem, ukazoval, jak se dostat do transu a nikdy zpátky.

Policie ho odvezla na záchytku, kde bylo zjištěno, že v krvi nemá ani kapku alkoholu.

Ale o zaměstnání, bohužel, přišel.

Dávej si dobrý pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to opravdu splnit.

Howgh.

Autor: Danka Štoflová | úterý 15.11.2022 12:34 | karma článku: 46,79 | přečteno: 12314x
  • Další články autora

Danka Štoflová

Žeton štěstí od šamana

Indiáni se neradi fotí, věří, že fotka jim vezme duši. Ale zato se smějí od rána do večera, jejich humor je hodně za hranou upjatého evropského myšlení. Já neumím vyprávět vtipy, a děsně ráda a děsně blbě hraju karty.

5.4.2024 v 9:27 | Karma: 42,23 | Přečteno: 2877x | Společnost

Danka Štoflová

Chyť se hořícího paroží!

Lidé a strach k sobě od nepaměti patří. Strach nás celý život doprovází, prostupuje, ochromuje, ovlivňuje a přesto nám dává zvláštní sílu. Posiluje totiž naději. Pojďme se podívat, jak to se strachem mají indiáni. Léčí ho ohněm.

8.3.2024 v 10:59 | Karma: 43,07 | Přečteno: 3920x | Společnost

Danka Štoflová

Vábnička na muže

Vábnička je nástroj napodobující zvuky samic v říji, vábí a přitahuje, nenechá nikoho na pochybách, že si báječně užije. Já jsem muže vábila, aniž bych to tušila, a to díky své genetické výbavě, která se zprvu nezdála nic moc.

27.2.2024 v 14:09 | Karma: 45,18 | Přečteno: 7606x | Společnost

Danka Štoflová

Jak jsem se koupala víc než Angelika

Vana je pro mě svatý grál všech lenochů, ztraceným rájem Šangri-La a varhánky na dlaních a chodidlech, z hodin a hodin strávených ve vodě, jsou pro mě důkazem, že nebe na zemi skutečně existuje. A indiáni, ti by Angeliku trumfli.

8.2.2024 v 8:41 | Karma: 44,40 | Přečteno: 5906x | Společnost

Danka Štoflová

Den, kdy zemřelo Slunce

Indiáni si po staletí předávají vědomosti ústní formou. Stojí je mnoho úsilí, aby přetrvaly do dnešních dnů. Pojďme jim naslouchat. Často nás šokují, i když to vlastně nechtějí. Všimli jste si, že máte uvnitř sebe ladičku?

5.1.2024 v 10:30 | Karma: 45,44 | Přečteno: 10120x | Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“

24. dubna 2024

Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...

Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD

24. dubna 2024

Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...

Šibal z Prahy podmázl průvodčího, s Lorenovou v negližé předběhl konkurenci

24. dubna 2024

Seriál Byla teprve na začátku kariéry, ale fotografové na ni už stáli fronty. Snímek mladičké Sophie...

Ukrajinská policie zadržela šest Čechů za telefonické podvody z Oděsy

23. dubna 2024  21:25

Ukrajinské úřady oznámily zadržení devíti členů zločinecké organizace včetně šesti Čechů, kteří z...

  • Počet článků 116
  • Celková karma 43,72
  • Průměrná čtenost 6859x
Mávla jsem proutkem, pod plamínkem svíčky, krásně se červenáš, neznáš moje hříčky. Měla bych tě varovat, možná umím čarovat.
VE ČTVRTEK 18.4.2024 PROBĚHLO VYHLÁŠENÍ CEN MAGNESIA LITERA, KDE JSEM BYLA NOMINOVANÁ VE FINÁLE V KATEGORII HUMORISTICKÁ KNIHA. PŘI VYHLÁŠENÍ MOJE JMÉNO NEZAZNĚLO, ALE BYL TO KRÁSNÝ ZÁŽITEK, MNOHO PŘÍPRAV A PÁR KALÍŠKŮ SLIVOVICE. TAK SNAD PŘÍŠTĚ 

DNES POSLEDNÍ DEN AUKCE FONDU UNICEF
PŘIJĎTE PROSÍM PODPOŘIT DĚTI - VZDĚLÁVACÍMI PROGRAMY FONDU UNICEF
ELEKTRONICKOU DRAŽBOU MOJÍ KNIHY I MNOHA DALŠÍCH❤️
SOUČÁSTÍ DRAŽBY JE I TAJNÝ DOPIS DRAŽITELI, KTERÝ JSEM NAPSALA.
PŘIJĎTE PROSÍM POMOCT, DĚTI JSOU NEJVĚTŠÍM BOHATSTVÍM
KAŽDÉHO NÁRODA ❤️
www.aukceunicef.cz

NOVINKA: Audiokniha je tady! Můžu prozradit, že ji pro vás namluvila držitelka dvou Thálií a moc se povedla.

Najdete ji zde: 

https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/13792/Audiokniha-Jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-Ceroki-Danka-Stoflova

Moje další kniha INDIÁNSKÝ EROTIKON vyjde v ZÁŘÍ 2024, těším se moc!
Právě pracujeme na korekturách.
Píšu pro vás další knihu, ráda bych ji do konce roku odevzdala.

 

Knihu najdete zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/518955/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Elektronická kniha zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/527287/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Kdo mě má rád, může mi napsat na:

 dankaelisstyee@yahoo.com

Seznam rubrik