Jak jsme vymítali zlého ducha z indiánského gaye

Když se vdáte za indiána z kmene Čerokí, nepřestanou vás překvapovat jejich nevšední tradice. A dobře si prohlédněte svého psa.

Náš život na úpatí Apalačských hor začínal konečně nabývat klidný a pohodový rozměr.

Hluboké lesy, které se rozprostíraly do všech stran a směrů, mě nepřestávaly dojímat svojí majestátní a tichou krásou. Zelená nádhera, okořeněná vůní silic stoupajících z lesů pro mě znamenala nalezení dlouho hledaného klidu a spojení s přírodou.

Moje nová čerokézská rodina a jejich nevšední tradice se postupně prolnuly s evropskou kulturou, a začali jsme se vzájemně obohacovat.

Děda Ben a jeho blízký vztah s vnučkou Anežkou, by třeba Evropanům mohl připadat velice zvláštní. Jenže my v rodině jsme věděli, proč to tak je, a nepřišlo nám to zvláštní vůbec.

U čerokézů je obvyklé, že pokud se dítě narodí tradičním indiánským způsobem, osoba přítomná u tohoto zážitku, se do dítěte obtiskne.

Indiáni mi vysvětlili, jak se tyto duše obejmou, vzájemně cítí a prožívají stejné věci. Jsou navždy spojené bezpodmínečnou láskou.

A tak děda Ben usoudil, že máme-li přežít v divokém objetí matky přírody, musí nám ukázat a vysvětlit základní principy přežití.

Jeho první zásada, jak přežít v lese, mě dost vyděsila.

Jednalo se o žvýkání.

Nechápala jsem, jak zrovna tohle mi pomůže přežít. 

Ben mi vysvětlil, že každý, kdo vstoupí do lesa, hledá něco k snědku.

Les byl plný ostružin, malin a borůvek. Tyto exempláře byly takové velikosti, že první, co mě napadlo bylo, jestli se v okolí nenachází jaderná elektrárna. Lesní plody obrovských rozměrů vypadaly neskutečně.

„A teď pozor!“ řekl Ben, hodil si výstavní malinu do pusy a začal pravidelně žvýkat.

S Anežkou z něho nespouštíme oči.

„Vy normálně žvýkáte takhle.“ předvede žvýkání. “A to je špatně, protože když žvýkáš, neslyšíš, jestli se k tobě neslyšně blíží nějaké zvíře, které tě může napadnout.“ Zdvihne ukazováček.

„Musíte žvýkat takhle“, dvakrát převalí sousto v ústech. Rozhlédne se.

„A naslouchám!“ špicuje uši.

„Jenom dvakrát, ne třikrát, to už je moc a přišly byste o drahocenné vteřiny potřebné k úniku.“

Začneme si to se smíchem zkoušet.

Má pravdu, třikrát už je moc. Souhlasně pokývnu hlavou.

„A další pravidlo je, chovat se co nejvíc hlučně. Pokud tedy zrovna nejsi na lovu!“ poučí nás.

„Každé zvíře se vám pak raději vyhne, když vás uslyší.“

„Výjimkou je medvěd. Ten, když vás uslyší, ví, že máte bandasky s malinami. Je neskutečně chytrý. Pokud ho uvidíte, švihněte bandaskou přímo k němu. Vrhne se na maliny a dá vám pokoj.“ Pokračuje klidným hlasem Ben.

Vyděšeně přikyvuji.

Myslím, že do lesa už asi nepůjdu.

V následujících dnech, mě začne trochu děsit, jak se Anežka chová doma u stolu.

Přežvýkne sousto dvakrát a pozorně naslouchá. A tak pořád dokola.

Snažím se to ignorovat, přeci jen návyky jsou návyky.

Jedno odpoledne si hrajeme na kraji lesa. Sbíráme různé luční a lesní květiny a vážeme z nich věnečky. Raději se pozorně dívám mezi stromy.

Anežka sedí na dece a vyrábí si z velkého květu prstýnek. Nešikovnými prstíky obtáčí dutý stonek kolem prstu. „Zavážeš mi to?“ poprosí. V tu chvíli ztuhne a zírá vysokou trávou k lesu.

Upustí květ na zem a rozběhne se loukou.

„Kam letíš?“ vyskočím na nohy a ženu se za ní.

„Maminko, koukej, štěňátko!“ volá holčička a prstíkem ukazuje k lesu.

Má pravdu, trávou se batolí rozkošný malý psíček. Má šedou barvu, našpicované uši a na hrudníku bílé chloupky.

„Někomu asi utekl, že si ho vezmeme domů?“ prosí Anežka. „Děda Ben říká, že každá rodina má mít svého psa.“ a odnáší pejska směrem k domu.

Když se Tammy toho odpoledne vrátí z města, chlupatou kuličku už nepustí z ruky.

„Abys věděla, psi mají v indiánských rodinách nezastupitelné a významné postavení. Vždy pomáhali indiánům při lovu a chránili svého pána před divokou zvěří v lese. Hřáli ho a milovali.“ Vysvětlí mi u večeře.

Dvakrát žvýknu a s leknutím se podívám na Anežku.

Už v tom jedu taky.

„A jak se bude jmenovat, tati?“ holčička si strčí sousto do pusy a spokojeně žvýkne.

Dvakrát.

„Musí mít nějaké indiánské jméno.“ Řekne Tammy a usilovně přemýšlí.

Pak spokojeně kývne hlavou a nakrčí nos. „Mám to, bude to Khunda.“

Nalezenec.

Zaskočí mi.

Rozkašlu se a rychle začnu máchat rukama a ukazovat si na záda.

Tammy mě dvakrát rychle švihne přes záda.

To je snad nějaká jejich místní úchylka ne?

Poděkuji a hlasitě se vysmrkám. Začnu si otírat oči.

Holčička vyskočí od stolu a metelí k pelíšku se spícím štěňátkem.

„Khunda, Khunda, utama nýýýý.“ Zavískne čerokézky a podrbe ho na bříšku.

Nalezenec milovaný.

Pejsek ze spaní škubne přední tlapkou.

Obrátím oči v sloup, a v tichosti Tammymu vysvětlím, co znamená slovo Khunda bez h, v českém jazyce.

Tammy se rozchechtá. To budou tvoji příbuzní koukat, až přijedou na návštěvu.

Nemůže se uklidnit a každých pár minut ho popadá záchvat smíchu.

Řeknu mu dvakrát, že je blbec.

A tak je Khunda součástí naší rodiny.

-------------------------------------------------------

Druhý den nás přijede navštívit prababička ZeePee. Ztěžka dosedne do křesla a tváří se vážně.

„Rodina má starosti.“ Prohlásí pevným hlasem a temné oči jí zesklovatí.

Vrazím jí štěně do klína a chytnu ji za ruku. Povídej.

Tichým hlasem mě seznámí se smutným příběhem prasynovce Deedyho.

Chlapec byl odjakživa zvláštní. Tichý a mírný. Kolektivu chlapců se vyhýbal a nehrál s nimi ani obvyklé hry. Byl samotář. V dospívání se začal vyhýbat i dívkám a s žádnou si nic nezačal. Otec mu dvakrát přivedl indiánskou dívku v noci do stanu. Přespala, ale ráno jen zavrtěla hlavou. Strýc se uchýlí ke krajnímu řešení a za jedné deštivé noci vezme chlapce do města. Do bordelu. Zaplatí 35 dolarů za nejlepší a nejzkušenější dívku. Za 20 minut Minnie vystrčí chlapce ze dveří. Bez úspěchu.

Strýc mu tiše řekne, ať počká a Minnie ho prudce zatáhne dovnitř. Přece takové peníze nepřijdou vniveč.

„Rodina je nešťastná a neví co s ním. Bojí se, že je homosexuál.“  ZeePee popotáhne nosem a hlasitě se vysmrká do rukávu.

Vzpomenu si na vysokého chlapce s fotoaparátem stále zavěšeným na krku. Má dlouhé lesklé havraní vlasy do pasu a obličej porcelánově bílý, s jemnými ženskými rysy a plnými rty.

„A tak je homosexuál, co je na tom.“ Mávnu rukou a podám ZeePee papírový kapesník.

„Ukazoval mi pár fotek, má neskutečný talent a cit pro focení.“ Snažím se ji rozveselit.

„Chtěl po sestře, aby mu do vlasů vpletla růžová pírka.“ Zašeptá ZeePee, dívá se mi přímo do očí a několikrát pokývá hlavou.

„Je to moderní.“ Zasměju se.

ZeePee zavrtí hlavou. „Včera to řešila rodinná rada. V sobotu budou vymítat zlého ducha, který ho posedl.“ Oznámí mi.

Vyvalím na ní nevěřícně oči.

To snad ne, tady je snad ještě středověk.

„A on to ví? Souhlasí s tím?“ překvapeně vydechnu.

„Ano, souhlasí s každou možnou pomocí rodiny.“ Řekne už klidněji ZeePee.

„ZeePee, doufám, že víš, že homosexualita je vrozená záležitost, a že ji z něj nedostanete ať budete dělat cokoliv?“ zírám na ní.

„Viděli ho ve městě, jak se líbá s americkým chlapcem.“ Svěří se mi ZeePee a zakryje si dlaněmi obě oči.

------------------------------------------------

Sotva Tammy vstoupí do dveří, vychrlím na něj celý příběh.

Tammy pokrčí rameny. „Koukni, ať si dělají, co chtějí. Stejně s tím nic nezmůžeš. Podle mě to bude jen nějaká tradiční záležitost. Jen pro oko. A pak si kluk stejně bude dělat co bude chtít.“

„To se mi nezdá Tammy, chtějí z něho vymítat zlého ducha.“

„Právě!“ zasměje se Tammy „Takže bych byl v klidu.“

Po mém naléhání Tammy domluví s rodinou, že se v sobotu obřadu vymítání můžeme zúčastnit.

-----------------------------------------------

V sobotu v noci se všichni usadíme kolem plápolajícího ohně.

Do jednoho půlkruhu muži, do druhého ženy.

V čele sedí Deedee. Je úplně nahý a jeho tělo se leskne potem.

Ostatní muži jsou nazí do pasu.

Přichází šaman. Je také svlečený do pasu a jeho stařičké tělo je pomalované oranžovými pruhy.

V ruce drží hliněnou misku s nějakou tekutinou.

Muži začnou tiše zpívat.

Šaman přiloží misku k ústům chlapce a ten z ní hltavě pije.

Další muž přináší velký tác, je plný ptačích per. Šaman se skloní pro zlatou misku.

Začne chlapci natírat záda a prsa obsahem misky. Pak začne na tělo chlapce přikládat ptačí pera. Pevně tam drží.

Šaman se otočí a ženy mu podávají vysokou masku. Nasadí ji chlapci na hlavu. Je to orlí hlava.

Chlapec vypadá jak velký pták.

Podívám se na tetičku Marry Joe, která sedí vedle mě a tázavě k ní zvednu obočí.

Nenápadně se ke mně nakloní a šeptem mi vysvětlí, co se právě děje.

Šaman ukazuje zlému duchovi, že se chlapec stal ptačím bohem, je to nejvyšší duch našeho kmene.

Zlý duch se ho zalekne a opustí jeho tělo.

Šaman začne skákat kolem chlapce a poplácává ho větvičkami sušených rostlin po zádech a prsou. Hlasitě u toho zpívá.

Chlapec má pevně zavřené oči.

Náhle všechno ztichne. Dva muži přináší nízký plochý kámen a položí ho Deedymu mezi rozkročené nohy.

Ženy se začnou vzájemně otáčet k sobě a zavazovat si pruhem látky oči.

„Tohle ženy nesmí vidět, aby do nich nevstoupil zlý duch.“ Zašeptá mi při vázání Marry Joe.

Když máme oči zavázané, uslyším mohutný mužský zpěv. Valí se nocí a obepíná naše těla.

Nevydržím to.

Musím vidět co se děje.

Nenápadným pohybem si trochu popotáhnu látku z očí směrem nahoru.

Mám dobrý výhled přímo na Deedyho.

Muži tančí kolem chlapce a vzývají zlého ducha, aby opustil chlapcovo křehké tělo.

Dva muži se během tance náhle skloní a na plochý kámen přimáčknou Deedyho penis.

Zachytím stříbrné odlesky. Všimnu si, že každý muž má v ruce pevně sevřený stříbrný háček. Zkušeným pohybem ho rychle provléknou skrz chlapcovu předkožku a dalším ladným pohybem za háčky uvážou pevné provázky.

Pak se usadí před chlapce, každý z jedné strany ohně.

Začnou provázky napínat. Chlapcův penis je natažený a kůže se vypíná daleko do dálky přes plochý kámen směrem k ohni.

Nedýchám.

Všimnu si, že chlapec má stále oči zavřené a nehne ani brvou. Jeho ústa jsou pevně sevřená.

Muži okolo stále tančí a zpívají. Vyvolávají zlého ducha. Zpěv nabírá stále rychlejší a divočejší rytmus.

V tu chvíli se šaman skloní k ohni.

Vytáhne holýma rukama velký kulatý kámen z ohniště a zvedne ho vysoko nad hlavu. Očima fascinovaně zírá na chlapcův penis.

Na víc už nečekám.  Strhnu si látku z očí a vyskočím rovnýma nohama směrem k šamanovi a prudce mu strčím do rukou.

„To ne, proboha, přece mu tím šutrem nerozdrtíte penis!“ křičím celá bez sebe.

Všechno ze zastaví a utichne.

Šaman upustí kámen na zem.

Všechny oči mě konsternovaně pozorují.

„Ale já mu nechtěl rozdrtit kamenem penis. Jen jsem čekal, až z něj zlý duch vylétne do ohně a tam jsem ho chtěl kamenem dorazit. Teď už je po všem, zlý duch z něj nevyšel.“ Řekne tiše šaman, otočí se a odchází pryč.

„Počkejte!“ zakříčím na něj. „My to v Praze umíme léčit.“

Nezastaví se.

Rodina na mě stále vyděšeně zírá.

„Když se mu všichni složíme a vybereme dost peněz, pošlu ho do Prahy na léčení.“ Pronesu k rodině.

Tammy se drží rukou za čelo, obrátí oči v sloup a vrtí hlavou.

V tu chvíli se chlapec probere a podívá se na kámen, na svůj natažený penis s háčky, vytažený do nepřiměřené délky.

Začne nelidsky křičet.

-------------------------------------------------

Do středy už rodina vybere docela slušnou částku. Každý chce pomoct.

Zvednu telefon a zavolám do Prahy. Milošovi.

Je překvapený, že mě slyší. Neviděli jsem se pět let.

„Ještě pořád pořádáš ty půlroční kurzy tvůrčího focení?“ řeknu po chvíli klábosení.

„Jasňačka, živí mě to.“ Zasměje se.

„A ta tvoje sousedka ještě pořád pronajímá ten pokoj v podkroví?“ vyzvídám nenápadně.

„Udělala ještě další dva, ze starý půdy.“ Miloš se nenechá zaskočit.

„A nevíš, jestli má nějaký volný?“

„Myslím, že oba, teprve teď je malovala.“ Řekne Miloš a kousne si do chleba.

„Takže ti tam posílám čerokézkého chlapce, má neskutečný cit pro focení. Chce to studovat. Zamluv mu prosím ten podkrovní pokoj. Dávám ti ho na starost. A abych nezapomněla. Je váš. Ukaž mu prosím noční Prahu a moc ho nezkaž.“ Vychrlím do sluchátka.

Miloš zalapá po dechu.

„Budu se o něho starat, jako by byl můj vlastní.“ Zachechtá se.

„Moc se nesměj, bere si sebou tomahawk.“ Vypláznu jazyk na sluchátko a zavěsím.

--------------------------------------------------

Za 14 dní už předávám Deedymu do rukou složku s doklady.

„Letí ti to příští středu.“ Řeknu a pevně ho obejmu.

Růžová pírka v jeho vlasech mě píchají do ucha.

Cítím, jak se jeho křehké tělíčko dojatě chvěje.

Podívám se mu do obličeje a prstem mu opravím modrý stín na víčku.

„Tam se budeš mít jak v ráji.“ Usměju se a mrknu na něj. „Tady ti pitomci by ti snad ufikli i pinďoura.“

Oba se zachechtáme.

„Nevím, jak ti poděkovat.“ Špitne a složku s doklady si přitáhne blíž k tělu.

„Neděkuj a vypadni od indiánů mezi normální lidi.“

Podíváme se směrem do kuchyně, kde Anežka vesele dovádí se štěňátkem.

Khunda ji se štěkotem divoce obíhá a okusuje jí ponožky.

Deedee lehce přimhouří oči a otočí se k odchodu. Zastaví se.

„Hele, víte, že to štěně je malý vlk, že jo?“

„Cože?“ vykřiknu a vyvalím na něj oči.

„Já myslel, že to víte.“ Zvedne omluvně obě ruce k hlavě a rychle běží ke dveřím. „My to víme všichni.“

--------------------------------------------