Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak se děsí indiáni - aneb Lebka jako mravenčí zadek!

Čerokézští indiáni jsou stateční a silní. A rádi si vyprávějí děsivé příběhy, ze kterých neusnete. Tedy až na mě, já mám dobrý, český výcvik. Protože Tammyho holka, ta se vážně nezdá. Tedy, až na upírské zuby, ty já fakt nesnáším.

Každý národ má svoje pověsti a mýty, hýčká si je a přibarvuje, stále dalšími a dalšími generacemi vypravěčů.

Když jsem přišla k indiánům, měla jsem oproti běžným smrtelníkům výhodu, že se strašně ráda bojím. Bojím se tak ráda, že si říkám: „Mě, už nemůže vyděsit vůbec nic, všechno už jsem viděla.“ 

Pravdou je, že hektolitry krve nemusím, a v kině se bojím tak nahlas, že pán vedle mě vypadl z křesílka přímo do uličky, a pak rychle odešel ze sálu pryč. A také říkám, že nejlepší duchařský horor, který mě uspokojí, si dokážu napsat jen já sama.

Indiáni jsou totiž stejného ražení jako já.

Děsí se rádi a vědomě, a úplně nejradši a s radostí, děsí kohokoliv cizího. Vyslechla jsem za temných nocí u zářícího ohně, spoustu příběhů, u kterých by lidem vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, ale já nic. Měla jsem stále kamennou tvář.

Nikdo se mi ani nemůže divit, protože takový výcvik, jaký jsem v dětství u babičky prodělala já, má málokdo. To totiž musíte mít tři jeblé bratrance, být nejmladší, a hitem léta musí být nasazovací plastové, upírské zuby. A to nezmiňuji, jak mě jeden z nich spustil do čerstvě vykopaného hrobu, když jsme hráli na hřbitově na schovku, protože tam mě nikdy nikdo nenajde. A pak mě nechtěli vyndat ven a začali ho zasypávat.

Indiáni nade mnou uznale pokyvovali hlavami. Tammy si vybral opravdu dobře, tahle holka se nezdá.

Nejradši jsem měla vyprávění o lesním Chodci. Indiáni ho vídávali v lese po staletí, vyprávěli si o něm, z generace na generaci, a měli ho ve veliké úctě.

Prababička ZeePee mi vyprávěla, že její otec ho jednou, doopravdy viděl. Byl to prý vysoký indián, s dlouhými, tmavými vlasy, v tradičním oděvu, a v ruce svíral dlouhou, dřevěnou hůl, vyšší než on, která byla nahoře rozeklaná do široké vidlice.

Objevoval se znenadání, obcházel stromy, přikládal ruku na hrubou kůru a do stromů tichounce šeptal. Za ním se lesním mechem táhla ve vzájemné symbióze, bez jakéhokoliv strachu, různá zvířata, ježci, zajíci, srnky, lišky a divoká prasata.

Indiáni tvrdí, že se stará o les a jeho rovnováhu.

ZeePin otec, Manu, byl prý malý kluk, a právě lezl po veliké jedli, když ho spatřil.

Okamžitě ztuhl a neviditelně přirostl ke stromu, přesto naprosto jistě věděl, že Chodec o něm ví. Když procházel pod jedlí, zvedl hlavu nahoru a díval se přímo tam, kde se chlapec skrýval. Pak přiložil ruku na kůru a pevně sevřel hůl v levé ruce. A Manu jasně viděl, jak se hůl nahoře ve vidlici rozzářila zelenkavým světlem a ta záře, přešla po Chodcově paži přímo do kmene. Muž začal do stromu tiše šeptat řečí, jakou ještě nikdy neslyšel. Zněla prastaře.

Jedle okamžitě pookřála, a zhluboka se nadechla. Její větve se napjaly, zvedly se do výšky a zase klesly, jehličí zazářilo sytě zelenou barvou a kmen zavoněl zemitou vlhkostí.

Manu strachy pevně objímal kmen stromu a najednou pocítil nával naprostého štěstí. Bylo mu tak krásně a cítil tak obrovskou radost ze života, až mu začaly z očí padat slzy a široce se usmíval otevřenými ústy.

A pak Chodec stáhl ruku ze stromu a otočil hlavu směrem nahoru. Manu šokem zkameněl, muž měl místo očí, jen tmavé, prázdné důlky. Chodec se obrátil a kráčel mezi stromy hluboko do lesa, tichounce a lehce, až to vypadalo, že se vznáší malý kousíček nad zemí. Za ním pochodovala různá lesní zvířata, radostně poskakovala a následovala ho, kamkoliv šel.

Najednou se ozvalo temné zamručení a z pod hustých keřů se vynořil a postavil v plné síle, mohutný vlk. Alfa samec. Díval se za Chodcem a pozoroval zvířata. Zavrčel hluboce ještě jednou a jeho tělo se nebezpečně napjalo. Chodec se zastavil a s ním i všechna lesní zvěř.

A pak se muž pomalu a klidně otočil, sehnul hůl a vidlici namířil směrem k vlkovi. Zelené světlo se prudce a jasně zablýsklo mezi stromy a vlk, se tiše a klidně, přidal ke špalíru zvířat, pokojně kráčejících v neviditelných stopách lesního Chodce. Manu ani nedýchal. Když muž zmizel mezi stromy, odvážil se opatrně slézt ze stromu a upaloval opačným směrem domů.

Běžel táborem a ostatní děti, které potkal, se mu nahlas a divoce smály.

Doběhl zadýchaně do stanu, kde zabořil obličej do vyšívané haleny svojí křehké matky. Ta na něho nevěřícně zírala a do rukou nabírala jeho dlouhé prameny vlasů, které mu padaly téměř až do pasu. Když odcházel z domova, měl vlasy, čerstvě ostříhané těsně pod uši.

Občas jsem v lese zahlédla nesourodou skupinku zvířat, kráčejících za sebou mezi stromy.

Vím jistě, že v jejich čele, tiše našlapoval lesní Chodec, který svou holí, po staletí léčí stromy a vše živé. Nikdy jsem ho nespatřila, ale cítím, že tam určitě někde být musí. Kdo jiný by dokázal, aby se v tichém lese, stromy hlasitě a zhluboka nadechly, a pak slastně a blaženě vzdychly tak, jak jsem to už zaslechla, nejméně tisíckrát.

-------------------------

Další zajímavý příběh jsem slyšela od šamana.

Vyprávěl ho šeptem, mrazivým hlasem a prý ho slyšel od otce svého otce.

Šamani chodí sbírat různé léčivé byliny do lesa, a to na sklonku noci. Všechny rostliny a keře jsou pokryty chladivou rosou, jsou čerstvé a ozářené chladným světlem paprsků měsíce. Mají tak největší moc a sílu.

Šaman procházel temnou nocí mezi stromy, stejně tak, jako už tisíckrát předtím, plnil kožený vak rostlinkami, občas se zastavil a zaposlouchal se do zvuků lesa.

A pak strnul. Mezi stromy, spatřil dvě vysoké, stříbřité postavy. Byly dvakrát vyšší než on, měly našedlou kůži, útlounké ruce a nohy, a dlouhou, dozadu protáhnutou lebku, která vypadala jako mravenčí zadek. Pohybovaly se křečovitě a trhavě, dotýkaly se stromů a cosi sbíraly ze země.

Šaman zkameněl a těsně se přitiskl ke kmeni stromu. Postavy přešly kousek od něho a když ho míjely, uslyšel v uších slabé bzučení a vibrace. Nakrčil čelo. Něco takového ještě nikdy nespatřil.

Podvědomě cítil, že ho nesmí vidět.

Postavy došly mezi velké balvany, k vysoké skále, a stále se ohýbaly, jako když něco hledají. Pak jedna z nich natáhla kostnatou ruku a namířila ji na velký kámen. Z prstů ji vytryskl modravý paprsek a kámen se rozpůlil na dvě půlky. Řez byl dokonalý a přesný.

Šaman zalapal po dechu a ukročil do strany. Suchá větvička pod jeho nohou hlasitě křupla a obě postavy se okamžitě otočily po směru zvuku. Indián ztuhl a přál si, aby se stal neviditelným. Cloumal s ním nevysvětlitelný, ochromující strach. Postavy zíraly do tmy. Zvláštní nelidské lebky měly veliké oči ve tvaru mandle, místo nosu jen dva malé otvory, a malinká, úzká ústa, téměř bez rtů.

Jedna postava zvedla hubenou, dlouhou ruku a klepla si na levé prso. Zaplavil ji stříbrný třpyt, který ozářil okolní stromy a trávu, a když pohasl, postava byla pryč. Zmizela.

Druhá postava pečlivě zkoumala temnotu lesa. Oči bez víček nemrkaly, a obličej neměl vůbec žádnou mimiku. A pak se zadívala přímo na strom, ke kterému se šaman, bezhlesně tisknul. Cítil, jak mu začínají drkotat zuby. Ještě nikdy nezažil takovou hrůzu.

Postava se na něj bez emocí dívala a pozorovala ho. V rukách ucítil slabounké mravenčení a mozek mu vydal jeden jediný povel: „Utíkej!“

A šaman začal utíkat. Běžel mezi stromy, co mu síly stačily. Proplétal se mezi větvemi a keři, hrůzou otevřené oči mu slzely a nevnímal šrámy a ranky, od trnů a kamenů. Dvakrát si roztrhl kalhoty a blůzu, pevně držel popruhy koženého vaku na zádech a dobře věděl, že běží o život.

Když už si myslel, že je dostatečně daleko, zastavil se a opatrně ohlédl. Vysoká, stříbřitá postava, stála klidně, kousek od něho a namířila dlouhou paži směrem k němu. Šaman uskočil a jen taktak stačil těsně zaběhnout za strom, aby koutkem oka zahlédl modravý paprsek, který odřízl veliký kus stromu.

Čistě, bezhlučně a lehounce, jako když se z nebe snáší ptačí pírko.

Šaman nečekal ani vteřinu, rozběhl se mezi stromy, kličkoval jako králík, skákal a běžel, a za sebou vnímal krátké, modré záblesky. V jedné chvíli ho prudce zapálily záda, ale bolest rychle ustoupila.

Nakonec, hrůzou bez sebe, vyběhl z lesa, přeběhl dlouhou louku a vběhl do spícího tábora.

Ve svému stanu padl tváří do kožešin, a hlasitě se rozplakal.

Muže z okolních stanů vzbudil hluk a vyběhli se zbraněmi v rukou ven, podívat se, co se děje.

Zaslechli šamanův bolestivý pláč. 

Zvedli ho ze země, potrhaného a krvavého, tvář samý šrám.

Na zádech měl stále přivázaný kožený vak, čistým řezem rozříznutý na dvě půlky, ohořelý a doutnající, jako němé torzo jeho prožité hrůzy.

Stejný řez měl i na zádech. Kůže byla čistě rozchlíplá po celé délce zad, rána byla zatavená a vypálená, bez jediné kapičky krve.

Šaman už nikdy do lesa nevstoupil. Ani za dne.

Jednou mě můj čerokézský tchán Ben, odvedl k vysoké skále, a ukázal mi obrovský kámen, čistým řezem rozpůlený na dvě půlky.

Řez to byl tak neuvěřitelně čistý a přesný, že bylo na první pohled zřejmé, že nebyl proveden zásahem, ani nástrojem člověka. Kámen byl rozříznutý jediným tahem.

A někdy v noci, když nemůžu spát, dívám se z terasy na noční oblohu, a počítám padající hvězdy. Některé jsou rychlejší než ostatní, a vypadá to, že míří přímo k Zemi.

Dívám se mezi stromy hlubokého lesa, který začíná kousek od našeho domu, a pozoruji záblesky paprsků měsíce, probleskující korunami stromů, nadpozemsky ozařující vysoké kmeny.

Vím, zcela jistě, že jestli tam někdy zahlédnu stříbřitou postavu, tak bude po mně. A nemusí mít ani upírské zuby.

Howgh.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Danka Štoflová | pondělí 25.4.2022 12:02 | karma článku: 44,75 | přečteno: 3356x
  • Další články autora

Danka Štoflová

Bukake salónek po Magnesia Litera

Přípravy na vyhlášení cen Magnesia Litera byly velkolepé. Chtěla jsem zářit, vypadat krásná a štíhlá, zkrátka jako bývají hollywoodské hvězdy na červeném koberci, ačkoliv nejsem ani jedno.

6.5.2024 v 9:55 | Karma: 39,48 | Přečteno: 4826x | Společnost

Danka Štoflová

Strach po indiánsku

Strach je náš věčný průvodce. Je to náš společník, spává s námi, sedí nám po boku, svírá nás a objímá. Není krutý ani zlý, jen trvalý. Indiáni mají svůj způsob, jak se s ním vyrovnat.

24.4.2024 v 8:45 | Karma: 43,59 | Přečteno: 3792x | Společnost

Danka Štoflová

Žeton štěstí od šamana

Indiáni se neradi fotí, věří, že fotka jim vezme duši. Ale zato se smějí od rána do večera, jejich humor je hodně za hranou upjatého evropského myšlení. Já neumím vyprávět vtipy, a děsně ráda a děsně blbě hraju karty.

5.4.2024 v 9:27 | Karma: 42,82 | Přečteno: 3271x | Společnost

Danka Štoflová

Chyť se hořícího paroží!

Lidé a strach k sobě od nepaměti patří. Strach nás celý život doprovází, prostupuje, ochromuje, ovlivňuje a přesto nám dává zvláštní sílu. Posiluje totiž naději. Pojďme se podívat, jak to se strachem mají indiáni. Léčí ho ohněm.

8.3.2024 v 10:59 | Karma: 43,32 | Přečteno: 4246x | Společnost

Danka Štoflová

Vábnička na muže

Vábnička je nástroj napodobující zvuky samic v říji, vábí a přitahuje, nenechá nikoho na pochybách, že si báječně užije. Já jsem muže vábila, aniž bych to tušila, a to díky své genetické výbavě, která se zprvu nezdála nic moc.

27.2.2024 v 14:09 | Karma: 45,33 | Přečteno: 7911x | Společnost
  • Nejčtenější

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá

11. května 2024

Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...

Publikace Nerudové jsou ostuda. Zesměšňuje všechny vědce, míní europoslanec

9. května 2024  12:08

Ekonomka a kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová publikováním do...

Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“

14. května 2024  20:57

O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...

Vláda jedná o programu návratu části uprchlíků před válkou na Ukrajinu

15. května 2024  5:45,  aktualizováno  12:29

Program pomoci při návratu uprchlíků na Ukrajinu má na programu vláda. Platná podoba lex Ukrajina...

Zelenskyj ruší všechny zahraniční cesty, situace na frontě mu neumožňuje odjet

15. května 2024  9:34,  aktualizováno  12:28

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odkládá všechny zahraniční návštěvy. Uvedl to jeho mluvčí...

Předstíral záchvat epilepsie a utekl z léčebny, nebezpečného muže hledá policie

15. května 2024  12:14

Policisté hledají nebezpečného muže podezřelého z loupežného přepadení, který po zadržení dnes ráno...

Dodávky munice Ukrajině nevylučují jednání o míru, koriguje Pavel rozhovor

15. května 2024  12:06

Dodávání vojenské munice na Ukrajinu je součástí její podpory, uvedl v úterý prezident Petr Pavel...

Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA

Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...

  • Počet článků 117
  • Celková karma 42,91
  • Průměrná čtenost 6800x
Mávla jsem proutkem, pod plamínkem svíčky, krásně se červenáš, neznáš moje hříčky. Měla bych tě varovat, možná umím čarovat.

Kdo mě má rád, může mě nominovat v soutěži Bloger roku 2023 jako Vypravěče roku, kliknutím na nominační odkaz, který najdete pod jakýmkoliv mým blogem do 17.5.2024❤️


NOVINKA: Audiokniha je tady! Můžu prozradit, že ji pro vás namluvila držitelka dvou Thálií a moc se povedla.

Najdete ji zde: 

https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/13792/Audiokniha-Jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-Ceroki-Danka-Stoflova

Moje další kniha INDIÁNSKÝ EROTIKON vyjde v ZÁŘÍ 2024, těším se moc!
Právě pracujeme na korekturách.
Píšu pro vás další knihu, ráda bych ji do konce roku odevzdala. Je o indiánských kněžkách žíjících v současnosti, které jejich poslání, ať chtějí nebo ne, stále dohání.

 

Knihu najdete zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/518955/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Elektronická kniha zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/527287/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Kdo mě má rád, může mi napsat na:

 dankaelisstyee@yahoo.com

Seznam rubrik