Jak mi indiáni ušili erotické spodní prádlo a ukázali strom života

Když si vezmete za muže indiána z kmene Čerokí, jejich rodinné zvyklosti a humor vás dost překvapí. A jejich tradiční erotické prádlo možná nebudete chtít nosit.

Zimy v Severní Karolíně jsou překrásné.

Určitě si myslíte, že vám teď popíšu tuny odklízeného sněhu, ale zimy na úpatí Great Smoky Mountains jsou překvapivě mírné a vlastně vypadají jako náš podzim.

Všechny stromy se dokonale vybarví, zezlátnou, zčervenají a díky vysoké vlhkosti vypadají jako čerstvě namalované malířské plátno.

Spoustu dní jsem se nemohla odtrhnout od okna a pořád jsem si opakovala, že to není možné. Zelená je opravdu zelená, žlutá je žlutá, a vůbec všechny barvy jsou nádherně syté a svěží.

Pro Čerokéze zima nepředstavovala pražádnou změnu. Oblékaní chodili pořád stejně jako v létě a nikdy jsem nezaznamenala, že by jim bylo chladno. Pohodlné žabky a pantofle z jemné kůže zdobily jejich nohy celoročně a nehodlali na tom nic měnit.

I v parném létě jsem pozorovala, že jejich termoregulace se vymyká běžným standardům.

Mně bylo vedro, po zádech mi stékaly potůčky potu a oni na sobě měli vesty a někdy i přehozenou deku. Vysvětlili mi, že jsem zvyklá na obvyklé střídání ročních období, kdežto jim je to jedno.

Nejvíc mi prý dává zabrat vlhkost, ale prý si zvyknu.

Musím uznat, že moje česká senná rýma úplně vymizela a nepamatuji si, kdy jsem byla nastydlá, nebo měla angínu. Čerokézové vlastně vůbec respirační choroby neznají. Zvláštní vlhkost odpařující se z nekonečných voňavých lesů, je v podstatě stejná, jako byste po celý den inhalovali eukalyptus.

Prababička ZeePee se sice občas ukrutně rozchrchlá, ale je to jen důsledkem 80 ti denně vykouřených cigaret.

Vánoce jsme slavili naše. České.

Ačkoliv Čerokézové neměli vůbec žádné ponětí o křesťanských svátcích a znali jen Santa Klause na saních taženými sobi s červeným čumáčkem, vysvětlila jsem jim slávu narození Ježíška a jeho umístění do jesliček v chudých poměrech zapařeného chléva.

Zdůraznila jsem jim důležitost 24. prosince a to, že obžerství zažijí i domácí zvířátka.

Naše vlčí štěně Khunda si to vysvětlil po svém. Nevydržel nekonečné čekání při smažení řízků a na terase obrátil vzhůru nohama kýbl s bramborovým salátem. Hluboce do něj zabořil čenich, a ačkoliv byl třískán smetákem po hřbetu, statečně a hltavě polykal kluzké brambory.

Vůně několika druhů smažených mas v trojobalu a překrásně vyskládané cukroví na tácech, moji indiánskou rodinu přímo naplnilo blažeností. Křehká cukrátka berou do rukou jako svátost a po ukousnutí nadšeně vykřikují a porovnávají si chutnou krémovou náplň. Rumové kuličky a vosí hnízda s vaječným koňakem slaví nevím proč, největší úspěch.

Také obrovská skleněná mísa s naběračkou, umístěná uprostřed stolu, je naprosto očaruje. Je totiž až po okraj naplněná pravou českou boulí. Nechápou, že se dá smíchat tolik druhů alkoholu a ovoce do tak chutného osvěžujícího nápoje, který se dá popíjet v podstatě po celý den.

Bohužel, ještě před večeří se ukáže, že bratranci se už nedokážou trefit cukrátkem do úst a prababička ZeePee zapaluje cigaretě filtr a kouří nosem. Svedli to na Khundu, ale v rohu terasy je na dvou místech nablito.

Přesto, když si před večeří rozkrojíme jablka a všichni objevíme dokonalou hvězdičku, zmocní se nás zvláštní slavnostní klid. Také pohled na obrovskou mísu se salátem a hromadu řízků, všechny naplní blažeností a pocitem, že jsou součástí něčeho velikého.

Děda Ben okousal z přilehlých talířů všechny odložené kosti od kotlety do terminálního stadia, a na poslední pak zvedl vysoko nad stůl naše slintající štěně. Všichni se strašně smějou a tipují, kdy se asi Khunda pustí. Já se nesměju, jsem prostě asi upjatá.

Když se Khunda stále nepouští a jeho sliny v pozvolně se táhnoucích provazcích kapou do salátu, Ben pochvalně uzná, že štěně má charakter. Všichni uznale pokývají hlavou, Ben ho postaví na zem a pustí kost. Khunda radostně proběhne zavřenými síťovanými dveřmi na terasu a ztratí se v lese.

Všichni jsme dojedli a příbuzní si začnou ukazovat výhodu pružné gumy v pase u kalhot.

„A teď si rozdáme dárky!“ zakřičí Anežka a radostně zatleská buclatýma ručičkama.

„Ještě ne, teď bude slavnostní tanec.“ Řekne děda Ben a rozpustí si dlouhé vlasy po zádech.

Vrávoravým krokem dojde doprostřed obýváku, široce rozpřáhne ruce a podívá se ke stropu.

Pak zavře oči a začne zpívat tichou rytmickou píseň. Ostatní Čerokézové se k němu od stolu přidají.

Poskakuje z jedné nohy na druhou, hluboce se předklání a zase narovnává. Pomyslím si, že tohle nemůže dopadnout dobře. Můj manžel Tammy se strašně směje, když Ben nečekaně zaboří hlavu do nazdobeného stromku a obejme jeho úzký kmen. Zároveň mu v té chvíli praskne guma u kalhot, ty se mu tiše svezou ke kotníkům a odhalí, že pod kožené kalhoty se spodní prádlo prostě nenosí.

Indiáni se rozřehtají a svezou se ze židlí na zem, kde se začnou smíchy poplácávat po ramenou a slzet.

Tammy rychle pomůže otci z útrob jedle a přinese mu svůj kožený opasek.

Pak konečně přijde na řadu rozdávání dárků.

Indiáni si dárky nekupují, všechno si ručně vyrábějí. Potěšilo mě několik zajímavých provedení lapačů snů a kožené, barevně vyšívané pantoflíčky. U posledního dárku jsem však nedokázala rozpoznat k čemu slouží, a když se bratranci potutelně rozchechtali, udiveně jsem se podívala po Tammym.

Tammy protočí panenky a nakloní se k mému uchu.

„Je to prostě indiánské erotické spodní prádlo.“ Sykne a bere mi ručně ušitý výtvor z rukou.

Rychle mu vytrhnu jednu část a rozklepnu ji ve vzduchu. Několikrát ji prudce obrátím a stále nechápavě zírám na otvor umístěný uprostřed zadní části. Je zřejmé, že jsou to nějak zvláštně ušité kalhotky s koženými provázky.

Podívám se tázavě na Tammyho. Ten potřese hlavou ze strany na stranu a poděšeně vycení zuby.

Když mi kalhotky vytrhává z ruky, všimnu si, že bratranec Feety za mocného smíchu všech příbuzných, povalil prababičku ZeePee přes madlo sedačky, vyhrnul jí šaty a zezadu na ní naznačuje kopulační pohyby. ZeePee nezaváhá ani vteřinu, mrštně se otočí a rychle ho vezme do klinče.

„To víš, já na nějaký prasečinky už nejsem dělaná, a tohle mi na dlouhý léta zajistilo klid.“ Zachechtá se, přidá na stisku, ale nakonec ho milosrdně vypustí ze sevření. Feety se prudce svalí na zem, na záda.

Tammy se ke mně důvěrně nakloní.

„Prostě indiáni neměli antikoncepci, tak museli sex řešit jinak.“ Zašeptá a dvěma prsty roztáhne velký otvor na zadní části kalhotek.

„Ježiši.“ Několikrát protočím oči a rozchechtám se. "Vypadá to jak kalhotky pro opici."

„Právě." vyprskne Tammy a já mu jednu fláknu přes záda. 

…………………………………………………………

Druhý den se všichni sejdeme na kraji lesa.

„Půjdeme zkontrolovat své stromy života.“ řekne mi Tammy „Je to naše tradice.“

Tiše vejdeme do lesa.

„Doufám, že nebudeme ty stromy po jednom hledat po lese.“ Zmocní se mě hrůza.

„Neee…každá rodina má svoji část lesa. Rostou tam jenom naše stromy.“ Uklidní mě Tammy a přidá do kroku.

Pokračujeme stále hlouběji do lesa. Nevěřícně se rozhlížím po hlubokém lese. Jak si můžou poznat svoje stromy, když jsou všude stromy. Stejný. Naprosto stejný.

Naše rodina lehkým krokem zamíří ke skupince stromů. Les tu je smíšený a hraje všemi barvami.

Prababička ZeePee neomylně kráčí k vysokému javoru. Obejme jeho kmen jako žádostivá milenka a přiloží ucho k chladnému dřevu.

„Co dělá?“ zašeptám směrem k Tammymu.

„Poslouchá, jak silné má ještě srdce.“ Ledabyle řekne Tammy a hledá svůj strom.

Je to douglaská jedle, je vysoká a štíhlá. Tammy ji obejme a nedočkavě přiloží ucho na její kmen.

Pozorně naslouchá.

Zasměju se. Přece tam nemůžou nic slyšet.

ZeePee spokojeně pokývá hlavou a pustí se stromu.

„Chceš si poslechnout, jak moc silné mám ještě srdce?“ řekne a chytne mě za ruku.

Přistoupím na jejich hru a obejmu kmen. Ucho těsně přiložím ke dřevu a přehnaně dělám, jako že poslouchám a kývu hlavou. Rychle pustím kmen z objetí.

„Nooo…moc silné srdce máš.“ Řeknu milosrdně ZeePee.

Ta zakroutí hlavou. „Přestaň dělat blbosti a poslouchej!“ rozkáže mi a dá mi ruce zpátky kolem stromu.

Poslušně přiložím ucho.

Nejdřív neslyším vůbec nic, ale najednou zaslechnu jemný zvuk. Je to tlukot a zřejmě mého srdce. Jo, takže takhle to funguje, slyší tlukot svého srdce v uchu a ten se odráží od kůry.

„Poslouchej!“ zašeptá ZeePee a začne běhat mezi stromy.

Tlukot srdce v mém uchu přitisklém na stromě se zrychlí. To není možné. Odtrhnu ucho a zamnu si ho.

Položím ho znovu na kůru a očima sleduji, jak ZeePee pajdavě pobíhá. Tlukot je rychlý a tluče stále prudčeji.

Sáhnu na svoje srdce. Tluče klidně a rozvážně.

ZeePee se zastaví a vydýchává se. Tlukot ze stromu se začíná zklidňovat a nabývat pomalého rytmu.

„Koukáš, co?“ řekne ZeePee a rozchechtá se.

„Taky chci svůj strom.“ Překvapím sama sebe.

„ZeePee, jak jsi věděla, který je tvůj strom?“ řeknu a rozhlížím se po okolí.

„Strom si tě sám vybere, prostě se dívej.“ ZeePee hluboce potáhne z cigarety a usadí se u svého stromu.

Pozorně se rozhlížím po lese. Je tam spousta stromů, ale žádný mě neosloví.

Projdu kolem Bena, který objímá zvláštně zkřivený platan bez kůry. Má zavřené oči a bedlivě poslouchá.

Pak ji uvidím. Zářivě žluté listy vejčitého tvaru se freneticky pohybují ve větru. Kůra je světle hnědá, lesklá, bez obvyklých bílých skvrn.

Bříza žlutá. Její mohutná koruna mě vábí k sobě.

Přistoupím ke stromu a dotknu se lesklé kůry. Cítím hřejivé teplo.

Pohladím kmen a pevně ho obejmu.

Bojím se přiložit ucho, třeba to není můj strom.

Zavřu oči a opatrně přitisknu ucho do kůry. Silně na něj zatlačím.

Představuji si svoje srdce, malé a pracovité, pohodlně uložené do bezpečí stromu. Svírá se a tepe do voňavého dřeva.

Najednou ho opravdu uslyším. Jemňounce tluče.

Pustím kmen a oběhnu pár stromů dokola. Rychle strom obejmu a přitisknu ucho.

Zvuk z útrob stromu je rychlý a splašený.

Je to moje srdce.

Spokojeně se usměju a nemůžu se toho zvuku nabažit.

Pak se pustím kmenu a poodstoupím. Do paměti si vrývám všechny jeho tvary a nedokonalosti. Jeho listy, jeho vůni.

Je to můj strom života.

ZeePee mi od svého stromu vesele zamává, ale já očima hledám Tammyho. Stále objímá svoji jedli a se zavřenýma očima spokojeně naslouchá svému srdci.

Cítím se tak šťastná a naplněná.

Chodívám ke svému stromu často. A někdy se fakt musím smát, jak jsem si mohla myslet, že indiáni svůj strom nenajdou.

Našla bych ho i poslepu.

Tluče v něm přeci moje srdce.