Jak mě indiáni naučili rozumět řeči zvířat

Když váš čerokézký manžel miluje bramboráky a české báje a pověsti vyděsí i indiány. Jo a medvěd černý je prý býložravec.

Severní Karolína je opravdu krásné místo k žití.

Bydlíme na úpatí Kouřových hor a okolní příroda a otevřený prostor nás naplňuje optimismem.

Když jsme s Tammym konečně prodali náš posedlý dům, odstěhovali jsme se na ještě mnohem krásnější místo.

Byl to dům s výhledem na nejkrásnější část Apalačského pohoří a hluboké lesy se táhly kam až oko dohlédlo.

Tammy mi dojatě vyprávěl, že Kouřové hory dostaly svůj název podle vypařujících se silic, stoupajících z lesů. 

Dům byl celý ze dřeva a já si pomalu začala zvykat na megalomanské zvyky Ameriky.

Nejdřív jsem nechápala, na co potřebujeme 8 místností, když jsme dva, ale Tammy mi vysvětlil, že indiánské rodiny se často navštěvují, společně tráví čas, stolují a sdílejí starosti a radosti.

Vzpomněla jsem si na náš dům 3+1 v Čechách, kde při rodinných slavnostech úplně v pohodě přespalo 25 lidí a 3 psi.

Je pravda, že spát na zemi s dvěma psy na hlavě a poslouchat specifické zvuky spících těl, nebylo vždy ideální.

Ale pochopila jsem, že i nevysvětlitelné věci se dějí, když během noci a v naprosté tmě, 4- letá dcerka mojí sestřenice bezhlučně přeskákala 8 spících těl, přitulila se ke mně se slovy: maminko a slastně usnula.

Tammyho slova mě mírně vyděsila, neboť jsem zvyklá na svůj klid.

Navíc úklid tak velkého domu byl jednoznačně nad moje síly.

Tammy mě pohladil po hlavě, jako že jsem truhlík, a radostně mi sdělil, že tady si nikdo přece svůj dům neuklízí. Funguje zde dělba práce a každý si musí vydělat. Bude k nám docházet matka jeho sestřenice a dům bude jak ze škatulky. My indiáni si pomáháme.

Život v Americe se mi začínal líbit.

Uvědomila jsem si, že člověka zde začnou velice rychle napadat kacířské myšlenky, když si uvědomí, že od šesti let myl a utíral nádobí, luxoval a plel záhonky. Také jsem si vzpomněla na časté rvačky se sestrou, když jsme se měly demokraticky dohodnout, kdo dnes myje a kdo utírá.

Následující den jsem tedy s netrpělivostí a radostí očekávala příchod Baluby.

Její stařičké Tahoe se v ranních hodinách přikodrcalo před dům a 15 minut nebylo vidět ani na krok přes zvířený prach.

Z auta vystoupila stařičká indiánka s bílými vlasy do pasu a orlím nosem. Ohnula se přes mohutné břicho a vyndala z korby kýbl, starý zrovna tak jako ona, a přes rameno si přehodila koště.

Rozrazila dveře a sjela mě pohledem. Jmenuje se Baluba a bude nám 2x týdně uklízet, oznámila mi.

Okázale přehlédla moji nataženou pravici, otřela si zaprášené pantofle o koberec v obýváku a odešla do patra.

Chtěla jsem jí nabídnout kávu, u které bychom probraly moji představu úklidu a harmonogram prací. Strnule jsem popadla telefon.

Tammy nechápal moje zklamání.

Baluba ví přesně co má dělat. Uklízí v mnoha rodinách již 30 let a všichni jsou nadmíru spokojeni. „Hlavně ji nezdržuj, má spoustu práce.“ Zakončil moje litanie.

Pokrčila jsem rameny a pustila se do vaření.

Večer nás čeká velká návštěva.

Tammyho rozvětvená čerokézká rodina přijede na večeři a můžeme se těšit na krásný večer s vyprávěním prastarých příběhů a mýtů.

Také by mi rádi vysvětlili jejich životní postoje k Matce Zemi, přírodě a lidem vůbec.

Upekla jsem 6 štanglí štrůdlu a začala loupat brambory na bramboráky.

Ukážu jim pár našich mýtů o podrážděném žlučníku.

Slyším klapat pantofle na schodech.

S nadějí upírám pohled do dveří, ale vidím jen oblaka prachu a mohutné tahy koštětem.

Pak uslyším hlasité HOTOVOOO a mocné prásknutí vstupních dveří.

Tahoe v oblacích prachu odjíždí od domu.

No panečku, mrskla sebou.

Vyjdu z kuchyně a očima přejedu zaprášenou chodbu a schodiště. Vyběhnu nahoru.

Mnou od rána pěkně ustlaná postel je přestlaná, a deka je rozhozená s jedním cípem na zemi. Polštáře jsou naskládané na sobě.

V koupelně jsou tmavé šmouhy na vaně i umyvadle, do zrcadla není vidět.

Zato na podlaze jsou velmi pěkné rozmazané šlápoty Balubyných pantoflí.

Odevzdaně vytočím Tammyho číslo.

„Baluba mi už volala, jsi prý moc sympatická a zítra nám přijede vyprat.“ Nepustí mě ke slovu.

„To jsem si vždycky přála,“ pronesu lakonicky a mám radost, že jsem sympatická.

Honem začnu schovávat po skříních špinavé prádlo, až je koš v koupelně úplně prázdný.

Kolem šesté hodiny začnu smažit bramboráky.

Vůně česneku mohutně přeráží vůni silic vycházejících z lesa.

Začnu mazat veku bramborovým salátem a obkládám ho plátky uheráku, zpívám si.

Na kamnech klokotá svařák, večer už tu bývá chladno.

Nakrájím na tácky maďarskou pálivou klobásu a ozdobím nakládanými kyselými okurkami od mého otce. Jsem spokojená.

Připravím občerstvení na terasu a bramboráky naskládám do termomísy s moravským motivem.

Dárek od tety.

Začnu připravovat skleničky a nádobí, když najednou strnu.

Nevěřím vlastním očím a zírám otevřenými dveřmi na terasu.

Popadnu telefon a třesoucím hlasem do něj tiše šeptám: „Tammy, na terase je medvěd.“

Tiše se připlížím ke dveřím na terasu a nehlučně je zavřu.

Tammy je klidný.

 „Je to medvěd černý, maskot našeho národního parku, můžeš být klidná, je to býložravec, lidi nenapadá.“ Usoudí rozvážně.

„A proč žere uherák z chlebíčků a čumí do mísy s bramboráky?“ zeptám se vztekle.

„Byl jen zvědavý, nech ho být, odejde, je to tady běžná věc.“ Odpoví mi nevzrušeně.

„Každopádně jsem už na cestě domů, neboj se.“

Jo, tak medvěd mi sežere všechno pohoštění.

Podívám se nenávistně na terasu. Medvěd se tam právě hltavě cpe bramboráky a hbitým jazýčkem vylizuje poklop mísy.

Nazaváhám ani minutu.

Popadnu kuchyňské koště a rozhodně rozrazím dveře na terasu.

Medvěd s bramborákem v tlamě na mě nevěřícně zírá.

„Hajzle jeden nenažranej, táhni do prdele!“ zařvu mohutným hlasem a divoce mávám koštětem před sebou.

Medvěd leknutím upustí bramborák z tlamy, spustí se na všechny čtyři a peláší směrem k lesu.

-----------------------------------------

Nakonec se večer přeci jen povedl.

S bramborákem v jedné ruce, se svařákem v druhé a s vytřeštěnýma očima, naslouchají moji noví příbuzní mému vyprávění.

Chtějí slyšet nějaké báje a pověsti z mojí země.

Začala jsem jim vyprávět o praotci Čechovi, kněžně Libuši, o tom, jak Šemík s Horymírem přeskočili vysoké hradby Vyšehradu, o Blaničtích rytířích, Králi Ječmínkovi a Janu Sladkém Kozinovi.

Nevěřícně hltají moje slova a vlasy jim vstávají hrůzou na hlavě.

Můj národ to měl mnohem těžší než jejich, moudře přitakávají a kroutí hlavami.

Na oplátku mě zasvětí do tajů Matky Země.

S úctou mi vypráví báji o tom, jak se na jedné poradě přírody, rostliny dohodnou, že budou lidem pomáhat. Lidé jsou ještě příliš nezkušení a slabí. Musíme jim pomoct.

Ukážeme lidem mocnou sílu přírody a léčivé schopnosti rostlin.

Ukážeme jim, jak nás používat.

Ukážeme lidem, jak nám mají naslouchat. Ukážeme jim, jak zpíváme.

O slunci, o vodě, o teplu, o klidu. O rose a ptačím zpěvu.

Ukážeme jim, jak moc trpíme, když nám utrhnou třeba jen jeden jediný list.

A indiáni to pochopili. Naslouchají a váží si přírody. Všichni dojatě přikyvují a přemýšlí.

Po dopití 12 ti litrů svařeného vína se všichni usnesou, že by bylo dobré, abych rozuměla řeči zvířat.

Není to jen tak, je to důležité zasvěcení.

Přimhouřím oči a podívám se na Tammyho.

Běda ti.

Tammy už ví, co to znamená.

„Ne, neboj se, je to opravdu jen duchovní zasvěcení.“ Uklidní mě.

Strýc Jim se začne šacovat a vyskládá na stůl různé ingredience.

Začne balit tlustého jointa.

Teta Merry Joe se postaví doprostřed obýváku a rozpustí si dlouhé černé vlasy.

Začne zpívat v indiánském nářečí a freneticky se pohybuje v kruhu a máchá rukama.

Tammy mi překládá, že prosí Velkého Černého Medvěda, aby mi dal sílu a schopnost porozumět řeči zvířat. Nechť se do ní vtělí a předá mi své umění.

Merry Joe se dostává do transu, její tanec a zpěv neustále zrychluje.

Pozorujeme ji a předáváme si jeden po druhém jointa.

Prababička ZeePee mohutně potáhne, zavře oči a dým v sobě s rozkoší vychutnává.

Podá mi posvátně jointa.

Mocně potáhnu a snažím se nerozkašlat.

Tammy mi ho rve z ruky, ne tak moc, zašeptá.

Po třetím kole se podívám na bratrance Feetyho a začnu se smát.

Má vlčí hlavu a chlupatou tlapkou si mne oči.

Otočím hlavu na ZeePee, má orlí zobák a mohutné pařáty. Na hlavě má roztomilou šošolku.

„Je pěkně sjetá, ty vole.“ Pronese na moji adresu Feety a zasměje se.

ZeePee rozevře orlí zobák a vidím v něm roztomilý úzký jazýček.

„Už jí to nedávejte, nebo se jí něco stane.“ Zatrylkuje zobák a krákavě se rozesměje.

„To jsem nevěděla, že se ptáci umí smát.“

Otočím se na Tammyho a strašně se směju.

Jenže Tammy tam není.

Vedle mě sedí velká zelená ještěrka, a zamrká na mě pohyblivými víčky.

Otevře rozkošnou tlamičku a řekne: „Už rozumíš řeči zvířat, co?“

Rozesměje se na celé kolo a šupinatými pařátky se plácá do kolen.

Podívám se otevřenými dveřmi na terasu a přestanu dýchat.

Je tam zase. Velký černý medvěd.

Vyskočím a dlouhými kroky přeběhnu do kuchyně pro smeták.

Vyběhnu na terasu a mocně medvěda několikrát přetáhnu po zádech.

„Ty jsi neslyšel, co jsem ti odpoledne říkala, ty hajzle jeden?“ rozkřiknu se česky.

Všichni vyskočí a vyběhnou z obýváku.

Táhnou mě od medvěda a smeták mi vytrhávají z rukou.

Medvěd sedí na zemi a drží se za hlavu.

Podívám se pořádně.

Je to teta Merry Joe.

Jsem zasvěcená.