Clementine

Stále cítím dotek, který mě probudil. Je to jako když se kolem vás protáhne kočka. Dobře o tom víte, je to hebké a drzé. Zvláštní. A vy musíte přijmout strach a hrůzu za celé lidstvo.

Probudím se zpocený a srdce mi prudce a nahlas tluče. Vím, že je to strachy.

Stále cítím dotek, který mě probudil.

Byl jemný, a důrazný. Snažím se uklidnit a racionálně si zdůvodnit co ho způsobilo.

Neotvírám oči a zkouším zklidnit dech.

Najednou ten dotek ucítím znovu a téměř přestanu dýchat. Po boku mi přejede cosi.

Je to jako když se kolem vás protáhne kočka. Dobře o tom víte, je to hebké a drzé. Zvláštní.

Bojím se otevřít oči, a tak raději naslouchám. Je zde mrazivé ticho.

Několik minut ležím bez hnutí, a nakonec se odhodlám a otočím hlavu směrem do místnosti.

Otevřu oči a snažím se rozhlédnout po pokoji, ale nevidím vůbec nic, celá místnost je utopená v mlze.

Mnu si oči, zavírám a otvírám víčka ve snaze prohlédnout šero. Třeba ho mám jen v očích a mlha se rázem rozplyne. Očima pomalu přejíždím po pokoji. 

Všimnu si jich rychle.

Tři velké postavy nehybně stojí uprostřed místnosti, jejich těla jsou dlouhá a protáhlá a dosahují až ke stropu.

Hubené dlouhé končetiny působí směšně.

Jen tam stojí a pozorují mě.

Vím dobře, co chtějí.

----------------------------------------------------------

Vandenberg je letecká základna na západním pobřeží Spojených států.

Je mým domovem už celé tři roky.

Jmenuji se Samuel a pracuji pro státní agenturu BMDO.

Mám na starosti strategické meziplanetární projekty, které jsou skryté pod rouškou národní raketové obrany.

Blízká testovací raketová střelnice Western Test Range, je používaná k testovacím startům mezikontinentálních raket a startují odsud vojenské a vědecké kosmické družice a sondy.

Ano, pracuji tu na vědeckém projektu. Je tajný, samozřejmě.

Ve spolupráci s NASA, se nám podařilo sestrojit první úspěšnou kosmickou sondu, s jasným úkolem prozkoumat přirozený satelit Země.

Na oběžné dráze Měsíce měla provádět snímkování, topografické měření laserovým výškoměrem a její kamery měly tak vysoké rozlišení, že umožňovaly snímat povrch měsíce s rozlišením 7-20 m.

Jako přídavný program, měla sonda prozkoumat planetku Geographos, potencionálně nebezpečnou blízkozemní planetku ze skupiny Apollo, které protínají oběžnou dráhu Země.

Jenže ve všech oficiálně publikovaných zprávách o této misi, najdete informaci, že sondě se bohužel tuto část mise nepodařilo splnit.

Kvůli poruše.

Sonda se jmenuje Clementine a žádnou poruchu nikdy neměla.

A povím vám její příběh.

--------------------------------------------------------

           Oh My Darling, Clementine, určitě ji všichni znáte.

Jak ji slyšíte, už ji nemůžete dostat z hlavy.

Broukáte si ji celý den.

Je to klasická westernová píseň, která vypráví o utonulé dívce jménem Clementine, dceři zlatokopa z Kalifornské zlaté horečky.

My však doufali, že naše Clementine se zcela jistě neutopí v mrazivém tichu a temnu vesmíru, a naopak její signál pozdvihne její nadpozemskou slávu.

Přesto její osud musí upadnout v zapomnění. Stejně tak jako můj.

Po úspěšném splnění mnoha úkolů na oběžné dráze Měsíce, jsme ke Clementine vyslali údaje o nové trase a jejích dalších úkolech.

Sonda bezchybně zareagovala a vydala se na dlouhou cestu směrem ke skupině planetek Apollo.

Než dorazí na správné souřadnice, máme zatím dostatek času ke zpracování údajů a fotek odeslaných sondou z oběžné dráhy Měsíce.

Vím, že Clementine je průkopnice. Položí základy nové generace lunárních projektů.

Mám rád noční služby v operačním středisku, je tu klid a ticho a mohu tak systematicky zpracovávat příchozí údaje ze sondy.

Clementine si v absolutním prázdnu a tichu plyne tmavým vesmírem.

Všechno probíhá dobře.

Chci říct, že jsem zcela pragmatický a duševně zdráv.

V rodině nemáme žádné, ani skryté duševní poruchy.

Pocházím z dlouhé řady generace vědců ze strany otce a manuálně zručných řemeslníků ze strany matky. Došlo zde tedy k propojení výrazné inteligence a manuální zručnosti. Vše se mi teď hodí.

Můj mozek systematicky zaznamenává a třídí důležité informace, které sonda průběžně odesílá.

Ve volných chvilkách vylepšuji detektor nabitých částic, počítám s jeho umístěním do nové sondy.

Až doposud má můj život smysl a řád.

Jedné jediné noci se všechno změní a už nikdy nenabyde pocitu normálnosti.

Začínám vypadat jak šílený vědec z hloupého filmu.

Pokožku ve tváři mám šedivou a ani obrovské kruhy pod očima nezakryjí jejich šílený výraz.

Taky se dost klepu. Ale nemůžete se mi divit.

Klepali byste se taky.

----------------------------------------------------

Jedné noci začala Clementine náhle a nečekaně zrychlovat. Zvedlo mě to ze židle.

Překontroloval jsem všechny programy, signály a údaje vyslané k sondě.

Spustil jsem program vyhledávání chyb.

Překontroloval jsem všechny přístroje a příjem signálů.

Vše vypadalo v pořádku, přesto Clementine začala nevysvětlitelně zrychlovat a měnit kurs souřadnic.

Vypadalo to, že sondu začalo něco neuvěřitelnou rychlostí přitahovat.

Nevěřícně jsem zíral na monitory.

Věděl jsem, že je to konec. Sonda má zřejmě poruchu a v nejbližší době si ji přitáhne nějaká planetka a zničí ji.

Začal jsem okamžitě přeprogramovávat trasu a souřadnice a odesílám je k sondě.

Clementine nereaguje.

Zkouším spustit kamery pro ultrafialové světlo a infračervené záření.

Žádná reakce.

Zbývá mi už jen poslední kamera. Je spojená se systémem laserového výškoměru a má ultra vysoké rozlišení.

V podstatě se jedná o dalekohled s vizuálním zesilovačem.

Opět žádná reakce.

Sonda stále nabírá na rychlosti a blíží se k planetce Geographos. Nechápu, co se děje.

Kamera se náhle spouští a začíná snímkovat. Zaraduji se.

Než dojde ke zmaru sondy, snad odešle alespoň nějaké fotky okolí a povrchu. Jenže v téhle rychlosti tam stejně nebude nic vidět. Sakra, co ale může způsobovat její rychlost?

Na přístrojích odevzdaně sleduji polohu Clementine. Chce se mi plakat.

Stále nevěřícně kývám hlavou ze strany na stranu. Clementine, Clementine, ty se mi taky utopíš.

Najednou strnu.

Sonda začíná zpomalovat.

Dostává se na oběžnou dráhu Geographosu.

Kamera stále snímkuje a odesílá záznam.

Náhle sebou Clementine trhne a začne měnit dráhu letu.

Přeprogramovaná trasa a souřadnice, které jsem jí odeslal, když začala zrychlovat, ji náhle vrací zpět, směrem na selenocentrickou dráhu Měsíce.

Díky Bohu.

Uklidním se. Vše se vrací do normálu a sonda normálně funguje.

Musím sepsat zprávu.

Ještě několikrát překontroluji souřadnice a stav přístrojů a zklidním svůj dech.

To byl adrenalin.

Obrazovka počítače se rozbliká a začne přijímat snímky z kamery Clementine.

Jak jsem čekal, jsou rozmazané a není na nich nic vidět.

Série snímků doběhne.

5250 rozmázlých snímků.

Ne počkat, na konci série zaregistruji několik posledních snímků z oběžné dráhy Geographosu, než se Clementine s trhnutím obrátila na zpáteční cestu.

Vyděšeně zírám na vysoce rozlišené snímky z povrchu planetky a můj mozek nechce přijmout a zpracovat jasnou informaci.

Na první fotce jsou vidět jasné obrovské kopule z kovu, jsou lehce zaprášené a přesto září, modře.

Vedle nich jsou lehce usazena dvě tělesa ve tvaru doutníku. Jsou obrovská a dlouhá. Vypadají mohutně.

Podívám se na další snímek.

Jeden doutník opouští své stanoviště a lehce se vznáší nad povrchem.

Další snímek.

Doutník pod ním se otáčí a mění polohu.

Další snímek.

Oba doutníky jsou pryč.

Dám zvětšit obraz.

Nevěřím vlastním očím.

U kopulí stojí vysoké protáhlé postavy, jako by byly vyrobené z modelíny. Mají dlouhé hubené ruce a nohy. Hlava vypadá jako hlava chobotnice a rozeznávám obrovské oči. Těla mají šedou barvu a na sobě nemají žádný oděv. Ruce jsou velmi dlouhé a dosahují do půlky nohou.

Vyděsím se.

Začne mi pískat v hlavě. Bolest je tak nesnesitelná, že hlavu chytím do obou rukou a mačkám si uši plnou silou. Položím hlavu na stůl a přemýšlím co dělat.

Bolest odchází.

Podívám se na monitor a rozhodnu se.

Vytisknu poslední snímky z obrazovky a zmáčknu DELETE.

Podívám se na polohu Clementine. Pokojně se vrací.

Upoutají mě dva body, které sondu provázejí.

Zvětším rozlišení. Mají tvar doutníku.

Clementine se vrací na oběžnou dráhu Měsíce.

Začnu psát zprávu o poruše naváděcích systémů sondy a příjmu signálu.

Clementine se nesmí v žádném případě vydat na cestu ke Geographosu, mohlo by dojít k jejímu zničení.

Nechť pokojně zůstane na oběžné dráze Měsíce. Bude tam ještě potřeba.

Smažu všechny údaje o předchozích událostech.

Fotky pečlivě uložím do obálky a zastrčím je do aktovky.

Uleví se mi.

-------------------------------------------------

Od té doby mě každou noc navštěvují.

Mlčky se na mě dívají a já vím, že nesmím nic prozradit.

Nic z toho, co jsem viděl, ani to, že mám dobře ukryté fotky.

Mám děsivý strach, že se sesypu.

Nadřízení a spolupracovníci si začínají všímat změny mého zjevu.

Prý si zasloužím dovolenou. Věnoval jsem Clementine tři roky svého života.

Clementine zůstane na oběžné dráze Měsíce na věky věků.

Dostanu vyplacený bonus a odpočinu si.

Lidstvo ještě není připraveno na informaci, že nás po staletí z Geographosu pozorují. A navštěvují.

Já také ne.

Myslím, že ty fotky zničím. Pouhopouhá připomínka toho, že je mám, mě naplňuje děsem.

Dostal jsem nabídku sestrojit novou moderní sondu, která bude vyslána přímo k planetkám Apolla.

Už teď přemýšlím, jak do ní zakomponuji chybu snímkování povrchu planetek a další poruchy, které se projeví až po přiblížení k cíli. Je to výzva.

Ale s bonusem se musím rozloučit.

Nestojí za to.